Přípravný kurz strážný - podklady - právní řád ČR Email

Studijní materiál kurzu Strážný:
Právní řád ČR

Obsah

I. Ústava České republiky. 4

II. Listina základních práv a svobod. 8

III. Trestní zákoník. 11

IV. Trestní řád. 19

V. Přestupkový zákon. 30

VI. Policie České republiky. 34

VII. Obecní policie. 40

VIII. Zákon o zbraních a střelivu. 45

IX. Občanský zákoník. 51

X. Zákoník práce. 58

XI. Živnostenský zákon. 72

XII. Správní řád a správní řízení 81

XIII. Ochrana osobních údajů. 84

XIV. Ochrana utajovaných informací 88

XV. Obchodní tajemství 90

XVI. Poskytování informací 91

XVII. Zákon o soukromé bezpečnostní činnosti a soukromé bezpečnostní službě. 94

XVIII. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Požární ochrana. 100

 


I. Ústava České republiky

- ústavní zákon č. 1/1993 Sb.

- člení se na preambuli a na 8 hlav

- může být měněna či doplňována pouze ústavními zákony

Preambule

„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky. „

Hlava první – základní ustanovení

- obsahuje 14 článků s vymezením základních ustanovení Ústavy, např.:

- Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana

- lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní

- státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon

- každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

- základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci

Hlava druhá – moc zákonodárná

- hlava druhá je věnována Parlamentu České republiky

- vymezuje složení Parlamentu, volební právo, poslanecký mandát, zákonodárnou iniciativu atd., např.:

- zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu

- Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem

- Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let

- Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let; každé dva roky se volí třetina senátorů

- mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením

- poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech

- za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat; poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem

- za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak

- poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem; odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno

- poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté; příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit; na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností

- poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem

- návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně

- návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku

- návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda; tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna

- prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen; o vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné; jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí; jinak platí, že zákon nebyl přijat

- přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády

- k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen

 

Hlava třetí – moc výkonná

- hlava třetí je věnována moci výkonné

- vymezuje postavení prezidenta republiky, jeho volbu a pravomoci, postavení vlády, postavení ministerstev a státního zastupitelství atd., např.:

- prezident republiky je hlavou státu

- prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor

- prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu

- prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt

- prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu; trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt

- trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno

- vláda je vrcholným orgánem výkonné moci

- vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů

- ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem

- státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon

Úprava volby prezidenta republiky s účinností od 1. 10. 2012:

- Poslanecká sněmovna dne 14. 12. 2011 schválila ve třetím čtení návrh novely Ústavy ČR, která se týká zavedení přímé volby prezidenta republiky

- jedná se o vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění Ústava ČR (sněm. tisk č. 415)

- Ústava nově od 1. 10. 2012 stanoví, že prezident republiky je volen v přímých volbách a že volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva

- navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky

- navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů

- právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let

Hlava čtvrtá – moc soudní

- hlava čtvrtá je věnována moci soudní

- vymezuje postavení obecných soudů a Ústavního soudu, např.:

- soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy

- soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat

- soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon

- funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný

- ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti

- ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let

- soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu; odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno

- soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté; příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit; nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit; na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností

- soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu

- soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům; jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy

- soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy

Hlava pátá – Nejvyšší kontrolní úřad

- hlava pátá je věnována Nejvyššímu kontrolnímu úřadu

- stanoví, že Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu a Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny

Hlava šestá – Česká národní banka

- hlava šestá je věnována České národní bance

- stanoví, že Česká národní banka je ústřední bankou státu, hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu

Hlava sedmá – územní samospráva

- hlava sedmá je věnována územní samosprávě

- vymezuje právo na samosprávu, postavení zastupitelstva obce, volbu zastupitelstva atd.

Hlava osmá – přechodná a závěrečná ustanovení

II. Listina základních práv a svobod

- zákon č. 2/1993 Sb.

- je součástí ústavního pořádku České republiky

- člení se na 6 hlav a vymezuje základní lidská práva a svobody

Hlava první – obecná ustanovení

- vymezuje obecná ustanovení LZPS, např.:

- lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech

- základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné

- nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod

- státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví

- každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

- základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení

- povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod

- meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem

Hlava druhá – lidská práva a základní svobody

- nejrozsáhlejší hlava, upravuje základní lidská práva a svobody, např.:

- každý je způsobilý mít práva

- každý má právo na život; lidský život je hoden ochrany již před narozením

- nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, omezena může být jen v případech stanovených zákonem

- svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny

- každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu

- státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon

- nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku

- obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně; zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu; soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu

- zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce; zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu; soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu

- každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno

- každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života

- každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě

- obydlí je nedotknutelné, není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí

- domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce

- nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon; stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením

Hlava třetí – práva národnostních a etnických menšin

- upravuje zákaz diskriminace menšin a jejich základní práva

Hlava čtvrtá – hospodářská, sociální a kulturní práva

- upravuje základní práva týkající se povolání, zdraví, rodiny, vzdělání atd., např.:

- každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost

- zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky

- každý má právo na ochranu zdraví, občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon

- rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena

- děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva

- každý má právo na vzdělání; školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon

- občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách

Hlava pátá – právo na soudní a jinou právní ochranu

- upravuje základní práva soudní ochrany, práv v soudním řízení, pravidla trestního řízení, např.:

- každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu

- každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké

- jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, ze za jeho spáchání uložit

- jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy

- každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena

- obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven

Hlava šestá – ustanovení společná

 

III. Trestní zákoník

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník má charakter trestního kodexu a upravuje vybrané společenské vztahy z hlediska jejich ochrany. Dělí se na část obecnou a zvláštní. V obecné části upravuje trestní zákoník svou působnost, vznik a zánik trestní odpovědnosti, ukládání trestů a ochranných opatření, zahlazení odsouzení a výkladová ustanovení, tedy ty otázky, které se pravidelně aplikují na jednotlivé skutkové podstaty a dají se jaksi „vytknout před závorku“. Zvláštní část je rozdělena do 13 hlav podle druhových objektů, z nichž každá obsahuje určitý počet skutkových podstat trestných činů.

Zákon se dělí na část obecnou a část zvláštní, které se dále dělí na jednotlivé hlavy:

Část první: Obecná část

  • Hlava první: Působnost trestních zákonů
  • Hlava druhá: Trestní odpovědnost
  • Hlava třetí: Okolnosti vylučující protiprávnost činu
  • Hlava čtvrtá: Zánik trestní odpovědnosti
  • Hlava pátá: Trestní sankce
  • Hlava šestá: Zahlazení odsouzení
  • Hlava sedmá: Zvláštní ustanovení o některých pachatelích
  • Hlava osmá: Výkladová ustanovení

Část druhá: Zvláštní část

  • Hlava první: Trestné činy proti životu a zdraví
  • Hlava druhá: Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství
  • Hlava třetí: Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
  • Hlava čtvrtá: Trestné činy proti rodině a dětem
  • Hlava pátá: Trestné činy proti majetku
  • Hlava šestá: Trestné činy hospodářské
  • Hlava sedmá: Trestné činy obecně nebezpečné
  • Hlava osmá: Trestné činy proti životnímu prostředí
  • Hlava devátá: Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci
  • Hlava desátá: Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
  • Hlava jedenáctá: Trestné činy proti branné povinnosti
  • Hlava dvanáctá: Trestné činy vojenské
  • Hlava třináctá: Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

 

1. Pojem trestného činu (§ 13 TZ)

- trestní zákoník vymezuje trestný čin jako „protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně“

- musí tedy splňovat dvě podmínky:

  • protiprávnost a
  • znaky uvedené v trestním zákoně

-    trestný čin spáchaný mladistvým se dle ustanovení § 6 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nazývá proviněním

-    od pojmu trestný čin je třeba odlišit pojem skutková podstata trestného činu

-    jedná se o právní formuli vyjadřující typové znaky trestného činu uvedené v trestním zákoníku

-    typovými znaky skutkové podstaty jsou:

  • objekt
  • subjekt
  • objektivní stránka
  • subjektivní stránka
  • protiprávnost

-   trestné činy se dělí na přečiny (všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do pěti let) a zločiny

 

Objekt

  • objektem páchání trestné činnosti jsou společenské vztahy, zájmy a hodnoty (život, zdraví) chráněné zákonem
  • zájem chránit určitý objekt, objekt ochrany
  • obligatorní prvek trestného činu
  • objekt trestného činu souvisí s ochrannou funkcí trestního práva - chrání zájmy a hodnoty společnosti stanovené jinými právními odvětvími

Od pojmu objekt trestného činu je třeba odlišit pojem předmět útoku. Ten tvoří určitý hmotný substrát, na který pachatel svým činem útočí, bezprostřední materiální prvek. Předmět útoku však není vždy nutným předpokladem skutkové podstaty trestného činu. Například u trestného činu pomluvy tak bude objektem trestného činu pověst poškozeného, předmět útoku však chybí.

·     Druhy předmětu útoku:

 

  • člověk - (součásti lidského těla § 165 TZ)
  • věc - (věci movité, ovladatelná přírodní síla, živé zvíře)

 

Objektivní stránka

=          charakterizuje způsob spáchání trestného činu

 

  • obligatorními znaky charakterizujícími objektivní stránku trestného činu jsou:
  • ·         jednání - projev vůle ve vnějším světě; pachatel může spáchat trestný čin konáním (tj. aktivně – např. úkladná vražda), ale též opomenutím (pasivně – např. neplacení výživného); v jednání musí být patrné spojení vnitřní složky (vůle) a vnější (projev vůle), chybí-li některá ze složek, nejde o jednání
  • ·         následek trestného činu - porušení (ublížení na zdraví) nebo pouhé ohrožení (obecné ohrožení) hodnot, které jsou objektem trestného činu
  • ·         příčinný vztah mezi jednáním a následkem - pachatel může být odpovědný, jen pokud jednáním následek způsobil;

 

Chybí-li některý obligatorní znak objektivní stránky trestného činu, není objektivní stránka trestného činu naplněna, není tudíž naplněna ani skutková podstata trestného činu, tedy ani nenastává trestní odpovědnost.

 

Subjekt

  • pachatelem trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná (§ 22 odst. 1 TrZ) = přímý pachatel; přitom znaky skutkové podstaty naplnil vlastnoručně nebo za použití nástroje (živého či neživého)

·   pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně

·   pachatelem se rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a účastník (§ 113 TrZ)

·   pachatelem trestného činu může být od 1. 1. 2012 také právnická osoba

·   spolupachatel - byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama

·         účastník:

·   organizátor - spáchání trestného činu úmyslně zosnoval nebo řídil

·   návodce - úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin

·   pomocník - úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu

 

Subjektivní stránka

-          subjektivní stránka trestného činu obsahuje soubor znaků charakterizujících psychiku pachatele ve vztahu k TČ

-          jediným obligatorním znakem je zavinění - zásada odpovědnosti za zavinění je jednou ze základních zásad TP

-          fakultativními (tj. nahodilými) znaky mohou být i pohnutka (motiv) a cíl, záměr

 

·         ZAVINĚNÍ = psychický vztah pachatele k poruše či ohrožení objektu TČ nebo jeho předmětu útoku, jakož i k jeho jednání uvedenému v TZ, které je vyvolávají

·   složka rozumová - zahrnuje pachatelovo vnímání objektivního stavu věcí, jakož i představy o něm. Potřebná fakta si uvědomoval v době spáchání TČ  nebo si je uvědomovat měl a mohl. Představy pachatele se nemusí plně krýt s objektivní realitou, nesmí se však příliš odchylovat od znaků skutkové podstaty (SP)

·   složka volní - zaměřenost pachatele na trestněprávně relevantní skutečnosti opřená o jeho vůli

 

·         zavinění jako psychický vztah pachatele k poruše či ohrožení objektu, vyvolanými pachatelovým trestným činem, tu musí být v době činu

·         stejně jako jiné znaky SP musí být i subjektivní stránka trestného činu dokázána

·         většinou to lze provést jen za pomoci nepřímých důkazů (povaha útočného nástroje, způsob jeho použití a rozsah útoku, místo zásahu na těle, osobní vlastnosti obviněného, vztah obviněného k poškozenému apod.)

·         o zavinění nelze mluvit u nepříčetnosti - u osoby chybí schopnost rozpoznávací nebo schopnost ovládací

·         zavinění se musí vztahovat na všechny znaky uvedené ve SP (stačí laické vědomí o nich)

 

FORMY ZAVINĚNÍ

- rozlišujeme dvě formy zavinění:

1. úmysl (přímý a nepřímý) - obsahuje obě složky zavinění

2. nedbalost (vědomá a nevědomá) - obsahuje jen složku rozumovou

 

ÚMYSL

a)    úmysl přímý - pachatel věděl, že způsobem uvedeným v TZ poruší nebo ohrozí nebo alespoň může porušit nebo ohrozí zájem chráněný TZ, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit (§ 15/1 písm. a)

- pachatel chtěl způsobit - volní složka

b)    úmysl nepřímý (též eventuální) - pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného TZ, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (§ 15/1 písm. b)

·  pachatel byl srozuměn s tím, že způsobí porušení nebo ohrožení - volní složka

·  „srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem“ (§16/2)

·      v zákoně se v některých případech přímý úmysl vyžaduje - „s cílem“ (§ 234a)

·      společná pro oba druhy úmyslu je existence jak složky rozumové, tak i složky volní (ta chybí u nedbalosti)

 

 

NEDBALOST

a)    nedbalost vědomá - pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v TZ porušit zájem chráněný TZ, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí

·  pachatel ví o možnosti, že způsobí následek - rozumová složka

c)    nedbalost nevědomá - pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl

·  pachatel neví o možnosti, že způsobí následek - rozumová složka

·  povinnosti „měl a mohl“ jsou zde dány současně

·      u nevědomé nedbalosti volní složka vůbec není dána, u vědomé se jedná o tzv. zápornou vůli

·      kritériem nedbalosti je zachovávání určité míry opatrnosti

·      jednání z nedbalosti lze učinit konáním i opomenutím - nedbalost ≠ opomenutí

·      hrubá nedbalost (vyjádření míry nedbalosti):

§ 16/2: „Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem“

 

2. Okolnosti vylučující protiprávnost činu

-          čin jinak trestný mohou za určitých okolností ospravedlnit tzv. okolnosti vylučující protiprávnost

-          tyto vylučují společenskou škodlivost a v důsledku toho i protiprávnost a trestnost činu ex tunc, tedy vůbec nejde a ani se nemohlo jednat o trestný čin

-          okolnosti vylučující protiprávnost činu přichází v úvahu u kteréhokoliv trestného činu.

 

Trestní zákoník výslovně uvádí pět typů okolností vylučujících protiprávnost činu. Jsou jimi:

·       § 29 - nutná obrana,

·       § 28 - krajní nouze,

·       § 30 - svolení poškozeného,

·       § 31 - přípustné riziko,

·       § 32 - oprávněné použití zbraně.

-          pro případy, které lze podřadit pod pojem okolnosti vylučující protiprávnost je typické, že se jedná o činy, kde protiprávnost chybí

-          čin spáchaný za okolností, jež protiprávnost vylučují, nenaplňuje ani skutkovou podstatu trestného činu, protože protiprávnost je znakem skutkové podstaty trestného činu

-          u okolností vylučujících protiprávnost tedy protiprávnost chybí, nejde tedy o činy bezprávné, ale naopak o činy po právu.

 

Krajní nouze (§ 28 TZ)

 

„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.”

 

PODMÍNKY:

a)    nebezpečí přímo hrozící zájmům chráněným trestním zákonem

b)    subsidiarita jednání v krajní nouzi – nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak

c)    úměrnost následků – následek způsobený při odvracení škody nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil

d)    vyloučení krajní nouze u toho, kdo je povinen nebezpečí snášet – např. člen ozbrojených sil při výkonu služby

e)    reálnost nebezpečí

 

Nutná obrana (§ 29 TZ)

„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“

 

-          svépomocná obrana občanů, která plní funkci státu, neboť stát zde nedokáže efektivně zasáhnout, zasáhnout může kdokoli – je to jeho právo, nikoli povinnost

 

PODMÍNKY:

a)       útok - protiprávní jednání FO, kterým jsou ohroženy či porušeny zájmy chráněné TZ

b)        pokud jedná tak, k čemu není oprávněn

c)        jednání splňuje prvky skutkové podstaty TČ

d)        protiprávnost útoku

e)        zavinění útoku- alespoň nedbalostní forma útoku

f)         trvání nebo přímá hrozba útoku – zřejmé a očividné, že v nejbližší době musí nevyhnutelně začít porušování zájmů, NO lze realizovat až do faktického ukončení útoku, nikoli tedy pouze jeho právního dokonání

g)       reálnost útoku

h)       přiměřenost obranného jednání- objektivní hledisko – z pohledu kohokoliv, subjektivní- jak se situace jevila obránci

i)         potřebnost obrany- obrana musí být způsobilá odvrátit útok, aby byla úspěšná

 

- u nutné obrany není subsidiarita - tedy obránce není povinen ustupovat před hrozícím útokem, volat policii

 

Srovnání krajní nouze a nutné obrany:

 

Podmínky, za kterých lze jednat

 

KN - § 28 TZ

NO - § 29 TZ

Proti čemu směřuje jednání?

Nebezpečí = stav hrozící poruchou zájmu chráněnému TZ

Útok = úmyslné, protiprávní, nebezpečné jednání člověka

Jak je aktuální?

Přímo hrozí (bezprostředně), nebo trvá

Přímo hrozí (bezprostředně), nebo trvá

Co je ohroženo?

Zájem chráněný TZ

Zájem chráněný TZ

Kdo/Co vyvolalo potřebu takto jednat?

Cokoli - např. přírodní síla (povodeň, požár), zvíře, člověk (může jít i o útok, ale o útok, který je odvracen jinak, než obranou proti útočníku)

Člověk

Meze jednání

Kdo za takové situace může jednat?

Kdokoliv - sám ohrožený nebo někdo jiný (pomoc v KN)

Kdokoliv - sám ohrožený nebo někdo jiný (pomoc v NO)

Čí právní statek může být jednáním zasažen?

Kohokoli

Útočníka

Jak velká škoda může být způsobena?

Nikoli zřejmě stejně závažná nebo ještě závažnější než ta, která hrozila (proporcionalita)

 

I větší než která hrozila (za splnění dalších podmínek, zejména - nesmí jít o extrémní nepoměr škod)

Další podmínky

Nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak (subsidiarita)

Jednání nesmí být zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku

Z hlediska subjektivního

Jednající v KN si musí být vědom, že jsou dány podmínky KN, a musí chtít za těchto podmínek jednat

Jednající v NO si musí být vědom, že jsou dány podmínky NO, a musí chtít za těchto podmínek jednat

 

Oprávněné použití zbraně (§ 32 TZ)

-          jedná se o dovolené užití zbraně, jež je specifikováno příslušnými zákonnými předpisy

-          oprávnění použít zbraně je pak v těchto příslušných předpisech vázáno na konkrétní a přesné podmínky

-          z těchto podmínek je následně dovozován samotný zákonem dovolený způsob užití zbraně

 

Svolení poškozeného (§ 30 TZ)

-          svolení může dát pouze oprávněná osoba

-          musí jít o svolení vážné, dobrovolné a srozumitelné

-          svolení musí být dáno osobou schopnou učinit závazný projev

-          musí být dáno osobou před činem nebo současně s ním

-          musí jít o zájmy jednotlivce, nikoli společnosti (vražda, kuplířství)

-          nelze i přes svolení poškozeného jej usmrtit či mu ublížit na zdraví svolení lze odvolat, nejpozději však v průběhu jednání, k němuž bylo dáno

 

Přípustné riziko (§ 31 TZ)

-          je sledován společensky prospěšný cíl, jehož nelze dosáhnout jinak

-          musí se jednat o činnost, jež ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, je vykonávána v rámci povolání, zaměstnání či určité funkce

-          musí být důkladně uvážena situace, v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi dostupnými v době rozhodování o dalším postupu

-          nesmí v důsledku takové činnosti dojít k ohrožení života nebo zdraví člověka

-          výsledek, k němuž takové rozhodnutí směřuje, nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k míře rizika a provádění nesmí odporovat právnímu řádu, nesmí být v rozporu s veřejným zájmem se zásadami lidskosti ani se příčit dobrým mravům

 

Okolnosti v zákoně neuvedené:

1)    Výkon práva a plnění povinností – trestnost vyloučena tam, kde právní předpisy dovolují OČTŘ zákroky proti svobodě občanů, taky opatření v rámci rodičovské výchovy.

2)    Lékařský zákrok – pokud jej provádí oprávněná osoba lege artis se souhlasem pacienta a v souladu s léčebným záměrem.

3)    Splnění závazného rozkazu – podřízený jej může odepřít, pokud by tím spáchal TČ, pokud by tím porušil jiný právní předpis, je povinen na to nadřízeného upozornit- pak za to neodpovídá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


IV. Trestní řád

 

 

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád je procesním předpisem a upravuje zejména procedurální postupy orgánů činných v trestním řízení.

 

Část první: Společní ustanovení

Hlava první: Obecná ustanovení

Hlava druhá: Soud a osoby na řízení zúčastněné

Hlava třetí: Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení

Hlava čtvrtá: Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot

Hlava pátá: Dokazování

Hlava šestá: Rozhodnutí

Hlava sedmá: Stížnost a řízení o ní

Hlava osmá: Náklady trestního řízení

 

Část druhá: Přípravné řízení

Hlava devátá: Postup před zahájením trestního stíhání

Hlava desátá: Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné řízení

 

Část třetí: Řízení před soudem

Hlava jedenáctá: Základní ustanovení

Hlava dvanáctá: Předběžné projednání obžaloby

Hlava třináctá: Hlavní líčení

Hlava čtrnáctá: Veřejné zasedání

Hlava patnáctá: Neveřejné zasedání

Hlava šestnáctá: Odvolání a řízení o něm

Hlava sedmnáctá: Dovolání

Hlava osmnáctá: Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní

Hlava devatenáctá: Obnova řízení

Hlava dvacátá: Zvláštní způsoby řízení

Hlava dvacátá první: Vykonávací řízení

Hlava dvacátá druhá: Zahlazení odsouzení

 

Část čtvrtá: Některé úkony souvisící s trestním řízením

Hlava dvacátá třetí: Udělení milosti a použití amnestie

Hlava dvacátá čtvrtá: zrušena

Hlava dvacátá pátá: Právní styk s cizinou

 

Část pátá: Závěrečná a přechodná ustanovení

 

 

1. Základní zásady trestního řízení (§ 2 TŘ)

·         zásada zákonnosti - základní zásada, která ukládá orgánům činným v trestním řízení, aby jednaly výhradně v mezích zákona; nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon (nullum crimen sine lege – není trestného činu bez zákona)

·         zásada oficiality - je projevem státoprávní ideje, že pouze stát má monopol trestního stíhání; stanovuje orgánům činným v trestním řízení, aby jednaly z úřední povinnosti (tzv. ex offo) a aby trestní věci projednávaly co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod

·         zásada legality - je v poměru speciality vůči zásadě oficiality a stanovuje státnímu zástupci povinnost stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví

·         zásada presumpce neviny - rovněž jedna z nosných zásad trestního práva; dokud pravomocným rozsudkem není vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen, a to ve všech stádiích trestního procesu

·         zásada zajištění obhajoby obviněnému - všechny OČTŘ jsou povinny v každém období řízení poučit toho, proti němuž se vede tr. řízení o právech umožňující mu plně uplatnit obhajobu a o možnosti zvolit si obhájce; obviněný má též právo hájit se sám, v určitých fázích trestního procesu však musí být zastoupen obhájcem (tzv. nutná obhajoba – např. v přípravném řízení či v řízení o provinění mladistvého)

·         zásady týkající se dokazování - zásada materiální pravdy, zásada vyhledávací, zásada volného hodnocení důkazů

·         zásady spojené s trestním řízením – zásada veřejnosti hlavního líčení a zásada neveřejnosti přípravného řízení, zásada ústnosti, zásada bezprostřednosti, zásada hospodárnosti trestního řízení

 

 

2. Subjekty trestního řízení (§ 13 a násl. TŘ)

-    subjekty trestního řízení rozumíme ty činitele (státní orgány, fyzické a právnické osoby), kteří mají a vykonávají vlastním jménem vliv na průběh řízení a kterým zákon dává k uskutečnění tohoto vlivu určitá procesní práva nebo určité procesní způsobilosti

a) Orgány činné v trestním řízení (§ 12 TŘ)

-          jako orgány činné v trestním řízení jsou v zákoně jmenovitě uvedeny soud, státní zástupce a policejní orgán

 

·         Policejní orgán – v trestním řízení se tak označují zejména útvary Policie (§ 12 odst. 2 a § 161 odst. 2 TŘ); organizace a působnost policie upravuje zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky; úkony trestního řízení koná zpravidla samostatně, ale pod dozorem státního zástupce (§ 174 tr. ř.); v některých případech (zejména má-li být úkonem zasahováno do občanských, resp. lidských práv a svobod) je k provedení úkonu třeba předchozího souhlasu státního zástupce nebo soudce

·         Státní zastupitelství - soustava úřadů státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství

·         Soudy - rozhodují o vině a trestu za trestné činy

b) Podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený (§ 32 TŘ)

·         Podezřelý – osoba zadržená ještě před zahájením trestního stíhání (§ 76 odst.1 tr. ř.); rovněž ten, vůči němuž je vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení od zahájení jejího výslechu do podání návrhu na potrestání

·         Obviněný - osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.)

Práva obviněného:

-  účastnit se osobně projednání věci před soudem

-  vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům

-  činit návrhy a podávat žádosti

-  uvádět okolnosti a důkazy sloužící k obhajobě

-  vyhledávat, předložit a navrhovat provedení důkazů

-  zvolit si obhájce a radit se sním

-  podávat opravné prostředky

·         Obžalovaný – osoba, proti které byla státním zástupcem podána obžaloba

·         Odsouzený – osoba pravomocně odsouzena k výkonu trestu

c) Obhájce (§ 35 TŘ)

„Obhájce poskytuje obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívá k hájení jeho zájmů prostředky a způsoby obhajoby uvedené v zákoně, zejména dbá na to, aby byly v řízení    náležitě a včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují a tím přispívat ke správnému a spravedlivému rozhodnutí ve věci“ (z. č. 85/1996 Sb., o advokacii).

 

- obhájcem v trestním řízení může být pouze advokát

 

d) Poškozený (§ 43 TŘ)

-    poškozeným je ten (fyzická nebo právnická osoba), komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (§ 43 odst. 1 tr. ř.)

-    majetková škoda je škoda, kterou došlo ke zmenšení nebo úbytku majetku poškozeného a kterou lze vyjádřit v penězích

 

Nemajetková újma:

•      Škodou na zdraví se rozumí ztráta na výdělku, bolesti a ztížení společenského uplatnění, jakož i úhrada nákladů spojených s léčením, resp. v případě úmrtí náklady spojené s pohřbem

•      Morální škoda může vzniknout v souvislosti se spácháním trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných nebo trestných činů proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství

•      Jinou škodou mohou být například náklady spojené s právním zastoupením

-    poškozený má právo nahlížet do spisu, účastnit se hlavního líčení, vyjádřit se k věci před skončením řízení a právo na poskytnutí informace o pobytu obviněného či odsouzeného

-    poškozený, jemuž náleží nárok na náhradu škody způsobené trestným činem, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež mu byla trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal

-    takový návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájení dokazování (§ 43 odst. 3 tr.ř.)

-    pojem poškozený je nutno rozlišit od pojmu oběť - tou je fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví a osoba pozůstalá, pokud ji měl zemřelý povinnost vyživovat

-    pojem oběť je tedy užším pojmem, trestní právo ho v podstatě nepoužívá a je definován zákonem č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti

 

3. Průběh trestního řízení

 

Trestní řád rozeznává následující stádia trestního řízení:

 

a) Přípravné řízení

-    úsek trestního řízení od sepsání úředního záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení bezodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí a nebyly-li tyto úkony provedeny od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na potrestání či zastavení trestního stíhání

- význam = opatřit podklad pro rozhodnutí, zda má být podána obžaloba a věcí se má zabývat soud či zda má být od dalšího stíhání upuštěno – funkce rozhodovací; zajistit důkazy a osobu obviněného pro budoucí trestní řízení před soudem – funkce zajišťovací

 

b) Předběžné projednání obžaloby

-    fakultativní (tedy nepovinné) samostatné stadium trestního řízení, které nařizuje předseda senátu po přezkoumání obžaloby a obsahu spisu

-    následuje po přípravném řízení zakončeném podáním obžaloby

-    soud zde přezkoumává, zda výsledky přípravného řízení poskytují spolehlivý podklad pro další řízení a zda bylo v souladu se zákonem

-    předběžné projednání obžaloby je zásadně neveřejné, soud přezkoumá vždy celou obžalobu

-    úplnost a opodstatněnost obžaloby se přezkoumává na základě spisu

-    je možno přečíst protokoly o výslechu obviněného či svědka

-    nelze zde však suplovat přípravné řízení a provádět důkazy vztahující se k vině, nahrazovat úkony, které měly být provedeny v přípravném řízení, ani odstraňovat jeho chyby a nedostatky

 

c) Hlavní líčení

-    hlavní líčení je obligatorním a nejdůležitějším stádiem trestního řízení

-    rozhoduje se v něm o vině a trestu obviněného a zásady trestního řízení se zde uplatňují v nejširší míře

-    jeho průběh je v zásadě určen obžalovací zásadou - obžaloba, obhajoba a rozhodování věci jsou rozděleny mezi samostatné procesní subjekty, jejichž procesní funkce jsou předem dány

-    obecně vzato má charakter sporu mezi žalobcem a žalovaným

-    soud přezkoumává obvinění obsažená v obžalobě a provádí o nich důkazy za aktivní účasti stran

 

Průběh hlavního líčení:

1)  počátek hl. líčení – sdělení věci, která bude projednána, zjistí se přítomnost osob předvolaných či vyrozuměných, jejich totožnost a zda zachována lhůta k přípravě na obhajobu; následně přednes obžaloby státního zástupce a zjištění, zda poškozený uplatňuje náhradu škody

2)  dokazování – předseda senátu zpravidla bezprostředně provádí všechny důkazy, začíná výslechem obžalovaného, další důkazy dle úvahy soudu; zásada ústnosti – soudce osoby sám vyslýchá, součinnost stran, zásada bezprostřednosti = soud se osobně seznámí se všemi důkazy, které jsou potřebné pro rozhodnutí; nezměnitelnost složení soudu; po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní návrhy na doplnění dokazování, když ne – dokazovaní skončené a přistupuje se k závěru hlavního líčení

3)  závěr hl. líčení – závěrečná řeč – státní zástupce, poškozený, zúčastněné osoby, obhájce, poslední slovo obžalovaného

4)  rozhodnutí - soud může rozhodnout jen o skutku (= všechny projevy vůle pachatele, které jsou příčinou následku významného pro trestní právo, pokud jsou zahrnuty zaviněním) uvedeném v žalobním návrhu obžaloby podané proti určité osobě. Pro totožnost skutku je zapotřebí, aby byla zachována alespoň v jednání nebo alespoň v následku. U pokračování v TČ – soud nemůže v hl. líčení pojmout do skutku ty dílčí útoky, které nebyly uvedeny v obžalobě, i když z hlediska hmotného práva by se jednalo o jeden skutek = musí být ohledně něj zahájeno nové trestní stíhání

d) Opravné řízení

-    účel je ochrana občanů před možnými následky nesprávných rozhodnutí záruka, že byl nade vší pochybnost správně zjištěn skutkový stav (zásada materiální pravdy)

-    bezprostředním účelem však je náprava konkrétního nesprávného rozhodnutí v zájmu účastníků trestního řízení

-    opravný prostředek je rovněž nejdůležitějším procesním prostředkem dozoru vykonávaného orgány vyšších stupňů, které touto cestou usměrňují praxi podřízených orgánů činných v trestním řízení

-    řádnými opravnými prostředky jsou stížnost, odvolání, odpor

-    mimořádnými opravnými prostředky jsou dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení

 

e) Vykonávací řízení

-    účelem je uskutečnit obsah rozhodnutí vydaného orgánem činným v trestním řízení (nejčastěji rozsudek či usnesení soudu)

-    nemusí zákonitě navazovat na každé rozhodnutí, jelikož jsou i taková, která výkon nevyžadují (usnesení o zastavení trestního stíhání, dobrovolné splnění povinnosti odsouzeným uložené mu rozhodnutím aj.)

-    samostatné procesní stadium tvoří jen tehdy, jde-li o výkon odsuzujícího rozsudku

-    výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby, kontrola trestu domácího vězení a výkon zabezpečovací detence jsou upraveny v samostatných zákonech

 

4. Zajišťovací úkony

 

Zajištění osoby obviněného a podezřelého a opatření jiných osob pro trestní řízení.

-    osobní přítomnost obviněného, jak u vyšetřovacích úkonů, tak u hlavního líčení, je stěžejní pro dosažení účelu trestního řízení

-    trestní řád upravuje procesní úkony (prostředky), jimiž se osoba zajišťuje v případech, kdy se k těchto úkonů nezúčastní dobrovolně

-    osobu obviněného (resp. podezřelého) lze zajistit předvoláním, předvedením, pořádkovou pokutou, zadržením, příkazem k zatčení a vazbou

 

A) PŘEDVOLÁNÍ

·         nejběžnější a základní prostředek k zajištění účasti obviněného na úkonech trestního řízení

·         podstatou předvolání je výzva příslušného orgánu, aby se obviněný v určitý den a hodinu dostavil zpravidla k tomuto orgánu, a to z důvodu uvedeného v předvolání

·         zpravidla písemná forma (může být i ústní - osobní nebo telefonické)

·         písemné předvolání se doručí obviněnému do vlastních rukou (§64/1 písm. a TŘ) s upozorněním, že bude předveden, nedostaví-li se bez dostatečné omluvy (§90/1 TŘ) a že mu může být uložena pořádková pokuta (§66/1 TŘ)

·         formou předvolání lze zajisti přítomnost i dalších osob na úkonech trestního řízení (svědka, znalce, tlumočníka)

·         od předvolání obviněného je třeba odlišit jeho vyrozumění o úkonech trestního řízení (jestliže bude obviněný o provádění určitého úkonu pouze vyrozuměn, nelze nijak vynucovat jeho přítomnost na takovém úkonu (§166/1 TŘ)

 

B) PŘEDVEDENÍ

·         předvedení obviněného představuje důraznější způsob zajištění přítomnosti obviněného na proces. úkonech (§90 TŘ)

·         jedná se o určitý bezprostřední zásah do jeho osobní svobody - lze k tomu přistoupit poté, co jsou splněny zákonné podmínky

·         formou opatření příslušného orgánu činného v trestním řízení, zpravidla písemně (může být výjimečně i ústně, hrozí-li nebezpečí z prodlení)

·         formou předvedení lze zajistit též přítomnost svědka (§98 TŘ), nikoliv znalce nebo tlumočníka

·         policejní orgán před zahájením trestního stíhání (§158) může též předvést osobu, která nevyhověla výzvě, by se dostavila k podání vysvětlení (§158/3 písm. a), §158/6)

·         předvedení obecně provádí policejní orgán

 

C) POŘÁDKOVÁ POKUTA

·         má charakter donucovací i výrazně sankční (§66 TŘ)

·         sankční povaha se projevuje v tom, že osobě, jež nerespektuje příkaz orgánu činného v trestním řízení, lze uložit peněžní pokutu až do výše 50 000 Kč

·         pořádkovou pokutu lze uložit i opětovně

·         pořádkovou pokutu lze uložit i dalším osobám - svědkovi, znalci, tlumočníkovi

·         zvláštní režim je u osob uvedených v §66/2, 3 TŘ, u kterých se namísto pokuty rozhodne o jejich předání kázeňskému či kárnému postihu

·         uložení pořádkové pokuty se děje formou usnesení, proti němuž lze podat stížnost

 

D) ZADRŽENÍ

-   zajišťovací procesní úkon, který lze v neodkladných a naléhavých případech použít vůči obviněnému (§75 TŘ) i vůči osobě podezřelé ze spáchání TČ (§76 TŘ)

-   podstatou je zcela krátkodobé omezení osobní svobody obviněného (podezřelého), a to na základě opatření příslušného orgánu činného v trestním řízení za účelem přezkoumání, zda u ní jsou či nejsou dány důvody vazby (§67 TŘ)

-   zadržení provádí policejní orgán, ovšem osobu přistiženou při TČ může podle §76/2 zadržet kdokoli z důvodu zamezení jejího útěku, zjištění totožnosti nebo zajištění důkazů (je však povinen osobu ihned předat policejnímu orgánu)

 

-   TŘ rozlišuje:

 

b)               zadržení obviněného policejním orgánem (§75)

c)               zadržení podezřelého policejním orgánem (§76/1)

d)               zadržení osoby podezřelé kteroukoliv jinou osobou (§76/2)

 

-   zadrženou osobu musí policejní orgán ve lhůtě 48 hodin vyslechnout a poté ji buď propustit na svobodu, anebo předložit materiály státnímu zástupci k podání návrhu na vzetí do vazby

-   návrh na vzetí do vazby musí být státním zástupcem doručen soudu do 48 hodin od zadržení - soudce musí vyslechnout zadrženou osobu  a do 24 hodin od doručení návrhu buď rozhodnout o jejím propuštění ze zadržení na svobodu, nebo rozhodnout usnesením o vzetí do vazby (§77/2)

 

E) PŘÍKAZ K ZATČENÍ

-   §69/1 TŘ

-   zatčením se rozumí zjištění pobytu, zadržení a krátkodobé omezení osobní svobody obviněného za účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal

-   zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu

-   soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od zatčení vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu

-   příkaz k zatčení má formu tzv. rozhodnutí svého druhu, nejde o usnesení a není proti němu přípustná stížnost

-   pokud se obviněný zdržuje v cizině, je třeba vydat zatýkací rozkaz (§384)

 

F) VAZBA

-   nejzávažnější trestně procesní zajišťovací opatření, má vždy jen zajišťovací funkci

-   podstatou vazby je dočasné omezení osobní svobody obviněného rozhodnutím soudu v uzavřeném ústavu (vazební věznici) ministerstva spravedlnosti

-   o vzetí do vazby vždy rozhoduje soud (v přípravném řízení tak soudce činí jen na návrh státního zástupce - §68/1, §73b/1 tr. ř.)

-   výkon vazby zajišťuje Vězeňská služba ve vazební věznici

-   orgány činné v trestním řízení jsou povinny vazební věci vyřizovat přednostně s největším urychlením (§71/1 tr. ř.)

 

Zákonné podmínky pro vzetí obviněného do vazby:

 

1)    vzít do vazby lze pouze obviněného, tj. osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání

2)    existence konkrétních skutečností odůvodňující obavy předpokládané v ustanovení §67 písm. a) - c) = důvody vazby:

 

A.               vazba útěková (§67 písm. a)

B.               vazba koluzní (§67 písm. b)

C.              vazba předstižná (§67 písm. c)

 

3)    závěr soudu o důvodnosti trestního stíhání

4)    musí být zjištěno, že v době rozhodování o vzetí do vazby nelze dosáhnout jejího účelu méně závažným zajišťovacím prostředkem (podmínka subsidiárního použití vazby)

5)    obviněný je stíhán pro úmyslný TČ, pro který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 2 léta, nebo pro nedbalostní TČ, pro který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 3 léta (§68/2) - výjimka §68/3

6)    vzetí do vazby je vždy podmíněno rozhodnutím soudu

7)    vazba je vždy fakultativní zajišťovací opatření - obviněný nemusí být vzat do vazby, i když jsou splněny všechny zákonné podmínky

 

Délka trvání vazby:

a)    povinnost orgánu činných v trestním řízení vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením (§71/1), vazba smí trvat jen nezbytně nutnou dobu (§71/2)

b)    je-li obviněný v koluzní vazbě, může jeho vazba trvat nejdéle 3 měsíce

c)    nachází-li se obviněný ve vazbě v přípravném řízení již 3 měsíce, je státní zástupce povinen do 5 pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout o tom, zda se obviněný ponechává ve vazbě či bude propuštěn na svobodu

d)    jestliže státní zástupce rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě, dochází k dalšímu obligatornímu přezkoumání důvodnosti vazby nejpozději do 3 měsíců od právní moci usnesení, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě po uplynutí 3 měsíců (§71/4)

e)    jestliže nedošlo ke skončení vazby v průběhu přípravného řízení, je soud povinen do 30 dnů ode dne podání obžaloby na obviněného rozhodnout, zda se obviněný ponechává ve vazbě, nebo zda se propouští na svobodu (§71/5)

f)     jestliže soud rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě, následuje stejný postup jako u rozhodnutí státního zástupce, tj. §71/4

g)    pokud státní zástupce (soud) v těchto lhůtách neučiní rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, tak jejich marným uplynutím jim vzniká povinnost propusti obviněného na svobodu

h)   stanovena nejvyšší přípustná doba trvání vazby v závislosti na typové závažnosti TČ, pro který je obviněný stíhán (§71/8)

i)     zákon také stanoví z celkové doby trvání vazby nepřekročitelné limity trvání vazby zvlášť pro přípravné řízení (1/3 z této celkové doby) a pro řízení před soudem (2/3 z této celkové doby), (§71/9)

j)      lhůta trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k zadržení nebo zatčení obviněného, anebo nepředcházelo-li zadržení nebo zatčení, ode dne, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného (§71/10)

 

·         všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily (§72/1)

·         obviněný má právo kdykoli žádat o propuštění na svobodu a o jeho žádosti musí být soudem bezodkladně, nejpozději do 5 pracovních dnů, rozhodnuto

·         žádosti o propuštění obviněného z vazby v přípravném řízení může vyhovět státní zástupce (§73b/3) - jestliže nevyhoví, musí žádost do 5 pracovních dnů od jejího doručení, předložit žádost k rozhodnutí soudu

·         doba strávená ve vazbě se započítává do uloženého trestu (§38 TZ), není-li to možné, tak se k tomu při stanovení druhu a výměry trestu přihlédne

·         zákon upravuje prostředky, kterými lze i při zjištěné nebo trvající existenci důvodu vazby ji nahradit a obviněného ponechat na svobodě (nebo jej na svobodu propustit)

·         jde o nahrazení vazby mírnějším procesním opatřením, kterým je: záruka za další chování obviněného, písemný slib obviněného, dohled probačního úředníka a peněžitá záruka (kauce), (§73, §73a)

·         základní podmínkou uplatnění těchto prostředků je existence okolností odůvodňujících vzetí obviněného do vazby

·         takto nahrazena může být vazba útěková a předstižná, náhrada za koluzní vazbu není možná

 

Opatření jiných osob

 

-    jde především o osoby, které mohou poskytnout poznatky o skutečnostech důležitých pro trestní řízení (svědci, znalci), též osoby, bez jejichž přítomnosti nelze trestní řízení konat (tlumočník, v případě nutné obhajoby též obhájce)

Svědek

-   přítomnost svědka se zajišťuje předvoláním

-   §98 tr. ř. - svědek může být i předveden

-   povinnost dostavit se jako svědek stíhá každého (vyňaty jsou pouze osoby požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva - §10/1)

-   písemné předvolání se svědkovi nedoručuje do vlastních rukou

 

Znalec

-   účast se zajišťuje předvoláním

-   znalce lze postihnout v případě, že se nedostaví bez dostatečné omluvy, pokutou až do výše 50 000 Kč

-   obdobný postup se použije i v případě tlumočníka

 

 

Obhájce

-   vyrozumíván o úkonech trestního řízení

-   v případě nutné obhajoby (§36, §36a) zákon stanoví povinnost obhájce účastnit se některých úkonů

-   obhájci nelze uložit pořádkovou pokutu ani jej předvést (§66/3 - kárný postih)

-   stejně se v řízení před soudem postupuje ohledně státního zástupce

 

 

5. Dokazování

 

-    dokazování je zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení umožňující poznání skutečností důležitých pro rozhodnutí

-   předmětem důkazu je skutečnost, která má být zjištěna

-   důkazem je přímý poznatek, který orgán činný v trestním řízení získal o předmětu důkazu z důkazního prostředku při dokazování

-   důkazními prostředky jsou všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků

-   subjekty dokazování jsou orgány činné v trestním řízení, strany, případně další osoby (např. znalec)

 

-   účelem dokazování je zjistit skutkový stav, o němž jsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí, přičemž za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci

 

-   proces dokazování je ovládán několika procesními zásadami; mezi ty nejdůležitější patří:

·         zásada vyhledávací - obecně je vymezována jako úřední povinnost orgánů činných v trestním řízení z vlastní iniciativy vyhledávat a provádět důkazy tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí; ani doznání obviněného je nezbavuje povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu

·         zásada materiální pravdy – velmi úzce souvisí se zásadou vyhledávací

·         zásada presumpce neviny

·         zásada volného hodnocení důkazů - orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy, aniž by byly vázány zákonnými pravidly, tedy podle svého volného (tj. zákonem nevymezeného) uvážení; způsob, jakým zhodnotily jednotlivé důkazy, však vždy musí být řádně odůvodněn

·         zásada bezprostřednosti a ústnosti – při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly při tomto jednání provedeny; zásada ústnosti pak souvisí s prováděním listinných důkazů, když stanoví, že každý listinný důkaz musí před soudem projít něčími ústy – tedy být přečten

 

-    právní hodnocení nesmí soud provést, pokud věc neobjasní po stránce skutkové

-    porušení předpisů souvisejících s dokazováním má za následek absolutní neúčinnost důkazu – vadu nelze odstranit, soud k této vadě přihlíží ex offo, důkaz pak jako by neexistoval (např. nezákonné donucení k výpovědi)

-    dokazování probíhá ve všech stádiích trestního řízení

 

Důkazní prostředky

-   výpověď obviněného

-   výpověď svědka

-   odborné vyjádření a znalecký posudek

-   ohledání

-   důkaz věcný a listinný

Zvláštní způsoby dokazování

-   konfrontace

-   rekognice

-   vyšetřovací pokus

-   rekonstrukce

 


V. Přestupkový zákon

 

 

-          zákon o přestupcích stanovuje orgánům státní správy a orgánům obcí, kterým vytvořil pro účely tohoto zákona legislativní zkratku „správní orgány“, povinnost vést občany k tomu, aby dodržovali zákony a jiné právní předpisy a respektovali práva spoluobčanů

-          odpovědnost za přestupek je pak specifickým druhem právní odpovědnosti, která je ochranným institutem správního práva

 

Zákon o přestupcích se dělí na čtyři části:

 

Část první: Obecná část

Část druhá: Zvláštní část

Část třetí: Řízení o přestupcích

Část čtvrtá: Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

 

1. Pojem přestupku (§ 2 PřesZ)

-          přestupek je definován v § 2 odst. 1 přestupkového zákona (PřesZ) jako „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“

-          z této definice vyplývá, že ten, kdo např. úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zničením nebo poškozením nebo se o takové jednání pokusí, se dopustí přestupku, pokud se nejedná o trestný čin

-          k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění

-          pojem přestupku je založen na kombinaci materiálního znaku a formálních znaků a na kombinaci pozitivního a negativního vymezení

-          materiální znak je vyjádřen tím, že jednání porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti

-          stupeň porušení nebo ohrožení tohoto zájmu (stupeň společenské nebezpečnosti) je významný pro odlišení od trestných činů

-          formálními znaky přestupku jsou jednak obecné zákonné znaky společné pro všechny přestupky:

 

Ø  protiprávnost činu

Ø  věk pachatele

jednak typové znaky, tj. znaky skutkové podstaty přestupku, které charakterizují a odlišují jednotlivé konkrétní přestupky

-          negativní vymezení přestupku spočívá zejména ve stanovení okolností vylučujících protiprávnost:

a)    jednání v nutné obraně (§ 2 odst. 2 písm. a)

b)    jednání v krajní nouzi (§ 2 odst. 2 písm. b)

c)    jednání na příkaz (§ 6)

-          od okolností vylučujících protiprávnost je nutno odlišit okolnosti, které jsou důvodem zániku trestnosti, které nastávají dodatečně po spáchání činu

-          jejich existence má za následek ztrátu oprávnění přestupek postihnout, PřesZ výslovně uvádí uplynutí času a udělení amnestie (§ 20), náleží sem ovšem i smrt pachatele

 

-          u správně právní odpovědnosti je v návaznosti na její faktický a právní základ třeba rozlišovat:

Ø  objektivní předpoklady (protiprávní jednání; škodlivé následky; kauzální nexus)

Ø  subjektivní předpoklady (zpravidla zavinění)

 

2. Skutková podstata přestupku

-          souhrn typových znaků přestupku určitého druhu tvoří skutkovou podstatu přestupku

-          jednotlivé skutkové podstaty jsou (stejně jako u skutkové podstaty trestného činu) charakterizovány čtyřmi skupinami znaků:

·         objektem,

·         objektivní stránkou,

·         subjektem,

·         subjektivní stránkou.

-    tyto znaky má každá skutková podstata, i když jejich výslovné vyjádření v právní normě často chybí

-    vymezení jednotlivých znaků je však podobné jako u skutkové podstaty trestného činu, k jejich bližšímu výkladu proto odkazujeme na výklad o trestných činech

 

3. Sankce a ochranná opatření

-                      sankce (trest) je právním následkem přestupku, může být uložena jen za spáchaný přestupek jeho pachateli na základě zákona

-                      podle přestupkového zákona přichází v úvahu následující sankce:

 

§  napomenutí

§  pokuta

§  zákaz činnosti

§  propadnutí věci

 

 

4. Zvláštní část zákona o přestupcích

-          ve zvláštní části zákona o přestupcích jsou upraveny skutkové podstaty jednotlivých přestupků

-          jejich poměrně obecné znění umožňuje správním orgánům stíhat dle vlastního uvážení téměř jakékoliv společensky škodlivé chování pachatele či škůdce

-          také výše případné pokuty se řídí zásadou tzv. správního uvážení, přičemž správní orgán musí nejprve zvážit společenskou škodlivost jednání, recidivu či rozsah ohrožení společenských zájmů chráněných zákonem a na základě těchto skutečností pak určit výši pokuty anebo vyměřit trest jiný

-          mezi skutkové podstaty vyjmenované zákonem patří např.:

 

Ø  Přestupky proti pořádku ve státní správě a v územní samosprávě

Ø  Přestupky na úseku podnikání

Ø  Přestupky na úseku sociálních věcí

Ø  Přestupky na úseku zdravotnictví

Ø  Přestupky na úseku kultury

Ø  Přestupky proti veřejnému pořádku - např.:

1)    „Přestupku se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.“

2)    „...ten, kdo poruší podmínky uložené na ochranu veřejného pořádku při konání veřejných tělovýchovných, sportovních nebo kulturních podniků anebo v místech určených k rekreaci nebo k turistice.“

3)    „..ten, kdo vzbudí veřejné pohoršení.“

4)    „...ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství.“

Ø  Přestupky proti občanskému soužití – např.:

5)    „Přestupku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví.“

6)    „...ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.“

Ø  Přestupky proti majetku – např.:

7)    „Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby.“

-    speciální skutkové podstaty dalších přestupků a správních deliktů jsou vymezeny ve zvláštních zákonech

-    takto jsou uvedeny přestupky např. v zákoně o bankách, zákoně o pozemních komunikacích, zákoně o státní památkové péči, zákoně o ochraně spotřebitele a spoustě dalších

-    jejich projednávání je vesměs svěřeno do působnosti orgánů, které provádějí státní správu na vymezených úsecích

 

5. Řízení o přestupcích

-          charakteristickým znakem prvostupňového řízení o přestupku je provádění ústního jednání

-          zatímco v případě jiných správních řízení je provádění ústního jednání spíše výjimečné, u přestupků je v podstatě samozřejmostí

-          v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu

-          přestupky projednávají obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí (tzv. přestupkové komise) nebo jiné správní orgány, stanoví-li tak zvláštní zákon

-          přestupky se projednávají z úřední povinnosti, pokud nejde o přestupky, které se projednávají jen na návrh

-          k těmto přestupkům patří zejména ublížení na zdraví z nedbalosti, vyhrožování újmou na zdraví či úmyslné neoprávněné vystupování jako úřední osoba

-          v řízení o přestupku může ten, komu byla přestupkem způsobena škoda, požádat o náhradu škody

-          mezi účastníky řízení patří:

a)    obviněný z přestupku

b)    poškozený

c)    vlastník věci, která může být zabrána nebo byla zabrána

d)    navrhovatel, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku, jedná-li se o přestupky, jejichž projednání je možné pouze na návrh (viz výše)

-    proti rozhodnutí o přestupku se může odvolat v plném rozsahu jen obviněný z přestupku a, jde-li o mladistvého, v jeho prospěch i jeho zákonný zástupce a orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí

-    poškozený se může odvolat jen ve věci náhrady škody

-    přestupek lze projednat i ve zjednodušeném, tzv. blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit

-    přestupek lze projednat též v tzv. příkazním řízení, a to tehdy, není-li pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se přestupku dopustil, a nebyla-li věc vyřízena v blokovém řízení; správní orgán pak vydá příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty, proti němuž je přípustný jakožto opravný prostředek pouze odpor podaný u správního orgánu, který příkaz vydal, do 15ti dnů ode dne doručení příkazu

 

 

 


VI. Policie České republiky

 

Právní úprava

 

·      Ústavní zákon o bezpečnosti ČR (110/1998 Sb.)

·      zákon o Policii ČR (273/2008 Sb.)

o   zákon upravuje v jednotlivých hlavách:

§  postavení a činnost PČR

§  řízení a organizaci PČR

§  základní povinnosti

§  spolupráci PČR s ostatními subjekty

§  omezení osobní svobody

§  postup ve vztahu k věcem

§  vykázání

§  zajišťování bezpečnosti chráněných objektů, prostorů a osob

§  použití donucovacích prostředků a zbraní

§  práci s informacemi

§  mezinárodní spolupráci

§  náhradu škody a náhradu za poskytnutí věcné pomoci

§  kontrolu PČR

§  ochranu názvu policie a udělování darů a medailí

§  správní delikty

·      zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (č. 361/2003 Sb.)

·      zákon o BIS, zákon o zpravodajských službách, zákon o krizovém řízení, zákon o integrovaném záchranném systému, o vojenské policii

 

Policie České republiky:

-       je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor, který louží veřejnosti

-       jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami

-       smí jednat jen v mezích vymezených zákonem

 

 

-       policii tvoří:

·      Policejní prezidium ČR:

-       v čele policejní prezident, který odpovídá za činnost policie ministerstvu vnitra

·      útvary policie s celostátní působností:

-       zřizuje ministr vnitra na návrh policejního prezidenta

-       služby: pořádkové policie, kriminální policie, dopravní policie, správních činností, ochranná služba, letecká sužba, služba cizinecké a pohraniční policie

-       v čele služeb jsou ředitelé

·      krajská ředitelství (14):

-       v čele krajský ředitel

-       územní obvod je shodný s územním obvodem vyššího ÚSC

-       krajské správy Policie ČR

·      útvary zřízené v rámci krajského ředitelství:

-       zřizuje policejní prezident na návrh krajského ředitele

-       jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského ředitelství

-       okresní ředitelství, obvodní oddělení

-       organizační součástí jsou i zásahové jednotky služby pořádkové policie, jsou však podřízeny přímo prezidiu

 

Úkoly

-       Policie ČR je jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor

-       slouží veřejnosti

-       úkoly vykonávají příslušnicí policie a zaměstnanci Policie

-       úkoly:

·      chránit bezpečnost osob / majetku / veřejný pořádek

·      předcházet trestné činnosti - prevence kriminality

·      plnit úkoly dle TŘ

·      vést boj proti terorismu

·      ochrana hranic

·      dohlížet na silniční provoz

·      plnit další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti, které jí jsou svěřeny zákony / MS, které jsou součástí právního řádu / předpisy ES

·      úkoly státní správy: např. na úseků střelných zbraní

 

Spolupráce

 

-       Policie při plnění svých úkolů spolupracuje s ozbrojenými silami, bezpečnostními sbory a dalšími orgány veřejné správy, jakož i s právnickými a fyzickými osobami, tj.

o   s ozbrojenými silami / s bezpečnostními sbory

o   s odbornými FO / PO (prevence kriminality / pomoc obětem TČ)

o   s dalšími orgány veřejné správy – zejména za účelem získávání informací z evidence (občanských průkazů / cestovních pasů  / registru r. č. / KN / evidence obyvatel, apod.) a dokumentace institucí

o   s obecní policií

o   mezinárodní (např. Interpol, s orgány EU - Europol)

-          policista je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu policie oprávněn požadovat od orgánů a osob uvedených shora věcnou a osobní pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajů

-          tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li jim v tom zákonná nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti

-          fyzická osoba tak nemusí dále učinit, pokud by poskytnutím pomoci vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou

 

Povinnosti

 

1)  dodržovat zákony

2)  zachovávat mlčenlivost

3)  plnit rozkazy a  úkoly mu uložené

-          odepřít splnění rozkazu musí, pokud by spáchal trestný čin

-          tyto okolnosti je povinen ohlásit nadřízenému

4)  zdvořilost:

-       policista + zaměstnanec policie jsou povinni při plnění úkolů dodržovat pravidla zdvořilosti, dbát cti, vážnosti, důstojnosti osob

5)  iniciativa:

-       policista ve službě: povinen provést úkon / zákrok – v případě ohrožení / porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti

-       policista mimo službu: povinen provést úkon / zákrok – v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví, svobody osob, majetku

-       při zákroku je povinen použít slova „Jménem zákona!“ + výzvu

-       výjimky: povinnost provést úkon / zákrok policista nemá, jestliže:

o   provádí jiný úkon (např. pronásleduje pachatele) a jeho přerušení by mělo vážnější následky

o   má snížené schopnosti v důsledku zdravotního stavu

o   k provedení úkonu nebyl odborně vyškolen

o   je zřejmé, že úkon nemůže úspěšně dokončit

o   zajišťuje bezpečnost osob a budov

 

6)  přiměřenost postupu:

-       policista dbá na to, aby:

o   nevznikla bezdůvodná újma

o   zásahem nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu

 

7)  prokazování příslušnosti:

-       při provádění úkonu je policista povinen prokázat svoji příslušnost k policii:

o   služební uniformou

o   služebním průkazem zaměstnance / odznakem příslušníka policie

o   prohlášením „policie“, neumožňuje-li povaha okolností se prokázat jinak

-       výjimky - povinnost prokázat příslušnost nemá policista, který:

o   nemůže dle povahy okolností ani prohlásit „policie“

o   příslušnost oprávněně zastírá

 

8)  poučování:

-       policista je povinen před provedením úkonu poučit dotčenou osobu:

o   o právních důvodech provedení úkonu

o   o jejích právech a povinnostech při zásahu do jejich práv a svobod

 

Práva

 

-výzvy zakročujícího policisty je povinen uposlechnout každý

 

1)  vyzvat osobu k prokázání totožnosti:

-       např. osobu:

o   podezřelou ze spáchání TČ / správního deliktu

o   která oznamuje podezření ze spáchání TČ / správního deliktu

o   od které je požadováno vysvětlení

o   odpovídající popisu hledané / pohřešované osoby

o   bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,

-       osoba povinna vyhovět, jinak může být předvedena k provedení úkonů ke zjištění totožnosti: snímání daktyl. otisků, měření těla, odebrání biologických vzorků - policista může překonat odpor

 

2)  požadovat vysvětlení:

-       k objasnění skutečností pro odhalení TČ / přestupku / správního deliktu pachatele / k vypátrání hledané / pohřešované osoby

-       za tímto účelem je policista oprávněn osobu vyzvat, aby se dostavila k podání vysvětlení

-       osoba povinna vyhovět, jinak může být předvedena, avšak s výjimkou případu, že by tím:

o   způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě / osobě blízké

o   porušila zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti

-       o vysvětlení je vždy sepsán úřední záznam, osoba má nárok na náhradu nutných výdajů / ušlého výdělku (kromě toho, kdo se dostavil ve vlastním zájmu / pro své protiprávní jednání)

 

3)  odejmout věc:

-       po předchozí marné výzvě, může-li být v řízení o přestupku zabrána / propadnout

-       nelze, jestliže její hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku

-       příp. může i odstranit  nebo zničit věc, ohrožuje-li život, zdraví, majetek

 

4)  odejmout zbraň:

-       po předchozí marné výzvě, hrozí-li nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí / pohrůžce

-       policista zbraň vrátí, jestliže pominul důvod

 

5)  vstupovat do obydlí / prostoru / na pozemek:

-       policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti

-       dále v případech, kdy má důvodného podezření, že se tam nachází zemřelý nebo v případě pronásledování osoby nebo má-li důvodné podezření, že se tam nachází týrané zvíře

-       nutno zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; neprodleně o tom vyrozumí uživatele bytu – nemusí však, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví nezúčastněné osoby

 

6)  vykázat osobu z bytu / z domu:

-       i nepřítomnou osobu, dopustí-li se nebezpečného útoku proti životu / zdraví / svobodě / lidské důstojnosti

-       max. na 10 dní, policista poučí ohroženou osobu o možnosti podání návrhu na předběžné opatření k civilnímu soudu

 

7)  omezit svobodu osoby:

-       připoutat osobu, která ohrožuje něčí život / zdraví majetek

-       zadržet / zajistit osobu, která ohrožuje život / zdraví / majetek / utekla z výkonu trestu odnětí svobody či ústavu nebo má být předvedena, max. na 24 h

-       umístit do policejní cely – osobu zajištěnou, zadrženou, zatčenou, předvedenou

-       policista je oprávněn omezit možnost volného pohybu osoby, která fyzicky napadá policistu nebo jinou osobu, ohrožuje vlastní život, poškozuje majetek nebo se pokusí o útěk, připoutáním k vhodnému předmětu, zejména pomocí pout; omezení musí být ukončeno v okamžiku, kdy je zřejmé, že osoba jednání nebude opakovat, nejdéle však po uplynutí 2 hodin od okamžiku připoutání

 

8)  použít zbraň:

-       lze použít, např.:

o   v případě nutné obrany, krajní nouze

o   k zamezení útěku nebezpečného pachatele, kterého jinak nelze zadržet

o   k odvrácení násilného útoku

o   k ochraně zdraví, života, zajištění bezpečnosti, ke zneškodnění zvířete, k zastavení dopravního prostředku

-       lze použít pouze subsidiárně, jestliže by použití donucovacího prostředku bylo zjevně neúčinné

-       povinnosti policisty před použitím zbraně:

o   vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního jednání

o   varovat, že jinak použije zbraň

-       od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život / zdraví a zákrok nesnese odkladu

-       povinnosti policisty po použití zbraně:

o   poskytnout 1. pomoc

o   zajistit lékařské ošetření

o   ohlásit zákrok nadřízenému

o   odůvodnit oprávněnost použití zbraně

o   sepsat o zákroku úřední záznam

 

9)  použít podpůrně operativně pátrací prostředky:

-       informátor = FO, která poskytuje informace policii

-       krycí prostředky = doklad / prostor / činnost k zastírání skutečné totožnosti osoby

-       zabezpečovací technika

-       zvláštní finanční prostředky

 

10)  použít donucovací prostředky:

 

-       policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředky

-       lze použít pouze k ochraně bezpečnosti osoby, majetku, veřejného pořádku

-       povinnosti policisty před použitím donucovacího prostředku:

o   vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního jednání

o   varovat, že jinak použije donucovací prostředky

-       od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život, zdraví a zákrok nesnese odkladu

-       povinnosti policisty po použití donucovacího prostředku:

o   poskytnout 1. pomoc

o   zajistit lékařské ošetření

o   ohlásit zákrok nadřízenému

o   sepsat o zákroku úřední záznam

-          policista je povinen použít donucovací prostředky přiměřené k dosažení účelu zákroku, které jsou nezbytné k překonání odporu / útoku, nesmí způsobit osobě újmu zjevně nepřiměřenou povaze protiprávního jednání

-       zvláštní omezení:

o   těhotná žena / stará osoba / osoba s tělesnou vadou / osoba mladší 15 let

-       donucovacími prostředky jsou:

1)  hmaty, chvaty, kopy, údery

2)  dočasně zneschopňující prostředek - slzotvorný / elektrický / jiný

3)  úderný prostředek - obušek / jiný

4)  vrhací prostředek

5)  technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla

6)  pes

7)  pouta

8)  úder střelnou zbraní

9)  hrozba namířenou střelnou zbraní

10)  varovný výstřel ze střelné zbraně

11)  vytlačování vozidlem / štítem / koněm

12)  vodní stříkač

13)  zásahová výbuška

14)  prostředek k zamezení prostorové orientace

 

 


VII. Obecní policie

 

 

- právní úprava:

 

·      Ústava v čl. 100 dává právo obcím na samosprávu

·      zákon o obecním zřízení 128/2000 Sb. - § 35a dává obcím právo zřizovat obecní policii – formou obecně závazné vyhlášky

·      o obecní policii č. 533/1991 – obecní policie je orgánem obce  - zákon upravuje kvalifikační předpoklady pro strážníky, oprávnění a povinnosti OP, otázky náhrady škody

 

Zřizování

 

-       obecní policii zřizuje / zrušuje zastupitelstvo obce (města) formou obecně závazné vyhlášky (OZV)

-       rozdíly PČR X OP:

o   PČR je obecně povolána k plnění úkolů na úseku veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, kdežto OP plní úkoly podle zákona o obecním zřízení pouze na úseku místních záležitostí veřejného pořádku

o   OP je povolána k projednání přestupků, ale jen těch, u kterých je to výslovně uvedeno; při podezření ze spáchaní přestupku, k jehož objasnění jsou příslušní příslušníci PČR, jsou pracovníci OP povinni tento postoupit

o   PČR služební zákon X OP zákoník práce

o   obojí v postavení veřejného činitele

o   PČR zřízena přímo zákonem X OP fakultativně OZV

o   PČR působnost na celém území X OP působnost v katastru obce

 

Územní působnost

 

-       územní působnost obecní policie:

·      se vztahuje na katastrální území dané obce / města / statutárního města / hl. m. Prahy

·      se může vztahovat i na území jiné obce na základě tzv. koordinační veřejnoprávní smlouvy, mezi:

-       obcí, která nezřídila obecní policii, s jinou obcí ve stejném kraji, která obecní policii zřídila

-       starostou jedné obce se starostou druhé obce v případě vyhlášení krizového stavu na území obce – o poskytnutí strážníků

 

Organizace

 

-       obecní policii řídí starosta / jiný zastupitelstvem pověřený člen zastupitelstva obce, tito ale nejsou členové OP, takže nemají pravomoci jako strážníci

-       obecní policie je tvořena zaměstnanci obce zařazenými do obecní policie, za splnění příslušných podmínek:

·      čekatel – nemůže vykonávat oprávnění strážníka

·      strážník – podmínky:

o  bezúhonný

o  spolehlivý

o  starší 21 let

o  zdravotně způsobilý (ověřuje závodní lékař)

o  SŠ vzdělání s maturitou

o  osvědčení o splnění odborných předpokladů (ověřuje zkušební komise, obec musí zajistit školení, osvědčení vydává  ministerstvo na 3 roky)

·      jiný zaměstnanec

 

 

Úkoly obecní policie

 

-       v zákoně jsou vymezeny demonstrativně

-       obecní policie je speciální ozbrojená bezpečnostní složka obce, jejíž veřejně prospěšnou činností zajišťuje obec klid a pořádek na svém území – zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku

-       podléhá pouze obci a plní své úkoly pouze v režimu zákona o obcích na území obce / obcí

-       realizační a výkonná instituce obce

-       obrátit se na OP má právo každý

-       úkoly:

·      zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce

·      přispívá k ochraně a bezpečnosti osob / majetku

·      podílí se na prevenci kriminality v obci

·      dohlíží nad dodržováním OZV / nařízení obce / pravidel občanského soužití

·      podílí se na dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích (tedy nad rámec samostatné působnosti obce – upraveno v zákoně o provozu na pozemních komunikacích – OP může např. měřit rychlost a udělovat pokuty)

·      dohlíží nad dodržováním čistoty na veřejných prostranstvích

·      odhaluje správní delikty, které projednává obec

-       spolupracuje s:

o   Policií ČR

o   státními orgány

o   orgány ÚSC

Povinnosti

 

9)  zdvořilost:

-       strážník je povinen při provádění úkolů / zákroků dodržovat pravidla zdvořilosti, dbát cti / vážnosti / důstojnosti osob; je povinen poskytnout pomoc každému, kdo o ni požádá

10)        iniciativa:

-       policista ve službě = povinen provést úkon / zákrok v případě ohrožení či porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, je-li páchán TČ / přestupek / správní delikt

-       policista mimo službu = povinen provést úkon / zákrok v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví, svobody osob, majetku

-       při zákroku je povinen použít slova „Jménem zákona!“ + výzvu

-       výjimky: povinnost provést úkon / zákrok policista nemá, jestliže:

o   má snížené schopnosti v důsledku zdravotního stavu

o   k provedení úkonu nebyl odborně vyškolen

o   je zřejmé, že úkon nemůže úspěšně dokončit

11)        přiměřenost postupu:

-       strážník dbá na to, aby:

o   nevznikla bezdůvodná újma

o   zásahem nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu

12)        prokazování příslušnosti:

-       při provádění úkonu je strážník povinen prokázat svoji příslušnost k policii:

o   služební uniformou s odznakem obecní policie

o   průkazem obecní policie + identifikačním číslem, názvem obce

o   prohlášením „obecní / městská policie“, neumožňuje-li povaha okolností se prokázat jinak

13)        poučování:

-       strážník je povinen před provedením úkonu poučit dotčenou osobu:

o   o právních důvodech provedení úkonu

o   o jejích právech a povinnostech

14)        oznamování:

-       strážník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit policii důvodné podezření, že byl spáchán TČ  a příslušnému orgánu, že byl spáchán přestupek či jiný správní delikt

 

 

Práva

 

11)        vyzvat osobu k prokázání totožnosti:

-       např. osobu:

o   osobu vůči které provádí úkon

o   podezřelou ze spáchání TČ / správního deliktu

o   která oznamuje podezření ze spáchání TČ / správního deliktu

o   od které je požadováno vysvětlení

o   odpovídající popisu hledané / pohřešované osoby

-       osoba povinna vyhovět, jinak může být předvedena na Policii ČR k provedení úkonů ke zjištění totožnosti

 

12)        požadovat vysvětlení:

-       k objasnění skutečností pro odhalení přestupku / správního deliktu pachatele / ke zjištění skutečného stavu věci

-       za tímto účelem je strážník oprávněn osobu vyzvat, aby se dostavila k podání vysvětlení

-       osoba povinna vyhovět, jinak může být předvedena, avšak s výjimkou případu, že by tím:

o   způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě / osobě blízké

o   porušila zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti

-       o vysvětlení je vždy sepsán úřední záznam, osoba má nárok na náhradu nutných výdajů / ušlého výdělku (kromě toho, kdo se dostavil ve vlastním zájmu / pro své protiprávní jednání)

-       před podáním vysvětlení poučovací povinnost

 

13)        předvést osobu

-          osobu, která neprokázala totožnost

-          jde o osobu pohřešovanou/ je proti ní vyhlášeno pátrání

-          na žádost příslušného orgánu obce

 

14)        oprávnění vyžadovat informace z databáze

-          informace poskytuje PČR

 

15)        odejmout věc:

-       po předchozí marné výzvě, může-li být v řízení o přestupku zabrána / propadnout

-       nelze, jestliže její hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku

-       o odnětí se sepíše úřední záznam

 

16)        odejmout zbraň:

-       za zbraň se považuje cokoliv, čím je možno učinit vážnější útok proti tělu

-       po předchozí marné výzvě, hrozí-li nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí / pohrůžce

-       policista zbraň vrátí, jestliže pominul důvod

 

17)        vstupovat do obydlí / prostoru / na pozemek:

-       bez souhlasu uživatele, je-li to nutné k ochraně života / zdraví / veřejného pořádku / bezpečnosti

-       nutno zajistit přítomnost nezúčastněné osoby; neprodleně o tom vyrozumí uživatele bytu

 

18)        použít zbraň:

-       lze použít pouze:

o   při nutné obraně nebo krajní nouzi

o   k zamezení útěku nebezpečného pachatele, kterého jinak nelze zadržet

-       lze použít pouze subsidiárně, jestliže by použití jiného donucovacího prostředku bylo zjevně neúčinné

-       povinnosti strážníka před použitím zbraně:

o   vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního jednání

o   varovat, že jinak použije zbraň

-       od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život / zdraví a zákrok nesnese odkladu

-       povinnosti strážníka po použití zbraně:

o   poskytnout 1. pomoc

o   zajistit lékařské ošetření

o   ohlásit zákrok nadřízenému nebo starostovi obce

o   odůvodnit oprávněnost použití zbraně

o   sepsat o zákroku úřední záznam

 

19)  použít donucovací prostředky:

-       strážník je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředky

-       lze použít pouze k ochraně bezpečnosti osoby / majetku / veřejného pořádku

-       povinnosti strážníka před použitím donucovacího prostředku:

o   vyzvat osobu, aby upustila od protiprávního jednání

o   varovat, že jinak použije donucovací prostředky

-       od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život / zdraví a zákrok nesnese odkladu

-       povinnosti strážníka po použití donucovacího prostředku:

o   poskytnout 1. pomoc

o   zajistit lékařské ošetření

o   ohlásit zákrok nadřízenému nebo starostovi obce

o   sepsat o zákroku úřední záznam

-          policista je povinen použít donucovací prostředky přiměřené k dosažení účelu zákroku, které jsou nezbytné k překonání odporu / útoku, nesmí způsobit osobě újmu zjevně nepřiměřenou povaze protiprávního jednání

-       zvláštní omezení:

o   těhotná žena / stará osoba / osoba s tělesnou vadou / osoba mladší 15 let

-       donucovacími prostředky jsou:

15)     hmaty, chvaty, kopy, údery

16)     dočasně zneschopňující prostředek - slzotvorný / elektrický / jiný

17)     úderný prostředek - obušek / jiný

18)     technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla

19)     pes

20)     pouta

21)     úder střelnou zbraní

22)     hrozba namířenou střelnou zbraní

23)     varovný výstřel ze střelné zbraně

 

 


VIII. Zákon o zbraních a střelivu

 

 

-    zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu upravuje kategorie střelných zbraní a střeliva, podmínky pro nabývání vlastnictví, držení a nošení střelných zbraní a střeliva aj.

-    věcná působnost zákona je vymezena negativně a nevztahuje se např. na zbraně a střelivo držené ozbrojenými silami České republiky, ve vlastnictví státu (drženy Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva) či zbraně, jež jsou kulturní památkou

-    zákon se dělí na čtyři části, přičemž pro účely tohoto učebního textu je relevantní pouze Část první: Zbraně a střelivo, která se dále dělí na 14 hlav­:

Hlava I :   Úvodní ustanovení

Hlava II : Kategorie zbraní a střeliva

Hlava III : Nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraně a střeliva

Hlava IV :            Zbrojní průkaz

Hlava V :             Zbrojní licence

Hlava VI :            Registrace zbraní a průkaz zbraně

Hlava VII : Vývoz, dovoz a tranzit zbraní a střeliva

Hlava VIII : Střelnice

Hlava IX : Zvláštní ustanovení o nakládání se zbraněmi a střelivem

Hlava X :             Informační systémy o zbraních, střelivu a provozovaných

střelnicích

Hlava XI : Výkon státní správy

Hlava XII : Správní delikty

Hlava XIII : Ustanovení společná

Hlava XIV : Ustanovení přechodná

 

1. Kategorie zbraní a střeliva

-          zákon o zbraních rozděluje zbraně a střelivo do celkem čtyř kategorií. Podmínky vlastnictví, držení či nošení té které zbraně pak závisí na tom, do které kategorie se zbraň řadí

Zbraně kategorie A (§ 4)

-          zbraně kategorie A jsou dle § 3 odst. 1 písm. a) zbraněmi zakázanými; do této kategorie se řadí např. tyto skupiny zbraní:

-   vojenské (s výjimkou pušek, pistolí a revolverů ověřených pro civilní použití) – střelné zbraně, které jsou určeny k vedení námořní, letecké nebo pozemní války

-   samočinné - palná zbraň, u níž se opětovné nabití a napnutí bicího mechanismu děje v důsledku předchozího výstřelu a u které konstrukce umožňuje více výstřelů na jedno stisknutí spouště; často označovány též jako zbraně automatické; je možné zde zařadit např. samopaly či kulomety

-   plynové či expanzní (nejde-li o povolené výrobní provedení)

-   zbraně, u nichž je zastřen jejich původní účel, zbraně upravené tak, aby způsobily těžší následky aj.

-   do kategorie A se rovněž řadí doplňky zbraní jako jsou tlumiče, laserové zaměřovače a noktovizory

Zbraně kategorie B (§ 5)

-          zbraně kategorie B jsou dle § 3 odst. 1 písm. b) zbraněmi podléhajícími povolení. Do této kategorie se řadí např. tyto skupiny zbraní:

-    krátké opakovací nebo samonabíjecí zbraně

-    krátké jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo se středovým zápalem

-    dlouhé opakovací nebo samonabíjecí zbraně s hladkým vývrtem hlavně, jejichž délka hlavně je menší nebo se rovná 600mm

-    signální zbraně pro použití signálních nábojů ráže větší než 16 mm

 

-    výše zmíněné pojmy znamenají následující:

-    krátká zbraň – palná zbraň, jejíž délka hlavně nepřesahuje 300mm nebo jejíž celková délka nepřesahuje 600mm (např. revolvery, československé samopaly vzor 23 - Uzi)

-    dlouhá zbraň – palná zbraň, která není krátkou zbraní (např. kulovnice)

-    opakovací zbraň – palná zbraň se zásobníkem nebo jiným podávacím ústrojím, u níž se opětovné nabití děje v důsledku ručního ovládání závěru nebo mechanického otočení revolverového válce (např. revolvery)

-    samonabíjecí zbraň – palná zbraň, u níž se opětovné nabití děje v důsledku předchozího výstřelu a u které konstrukce neumožňuje více výstřelu na jedno stisknutí spouště (např. pistole)

-    jednoranová zbraň – palná zbraň bez zásobníku nebo jiného podávacího ústrojí, u níž se opětovné nabití děje ručním vložením náboje do nábojové komory, hlavně nebo nábojiště (např. revolvery)

-    vícera nová zbraň – palná zbraň bez zásobníku nebo jiného podávacího ústrojí, s dvěma nebo více hlavněmi, u níž se opětovné nabití děje ručním vložením nábojů do nábojových komor, hlavní nebo nábojišť (např. brokovnice, dvoják)

-    střelná zbraň – zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění energie při výstřelu, zkonstruovaná pro požadovaný účinek na definovanou vzdálenost

-    palná zbraň – střelná zbraň, u níž je funkce odvozena od okamžitého uvolnění chemické energie

Zbraně kategorie C (§ 6)

-    zbraně kategorie C jsou dle § 3 odst. 1 písm. c) zbraněmi podléhajícími ohlášení; do této kategorie se řadí např. tyto skupiny zbraní:

-    jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo s okrajovým zápalem, jejichž celková délka se rovná nebo je větší než 280mm

-    plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně je vyšší než 16 J, s výjimkou paintballových zbraní

 

Zbraně kategorie D (§ 7)

-    zbraně kategorie D jsou dle § 3 odst. 1 písm. d) zbraněmi ostatními, jejich držení nevyžaduje žádné speciální povolení ani ohlášení; do této kategorie se řadí např. tyto skupiny zbraní:

-         historické zbraně (střelné zbraně vyrobené do 31. prosince 1890)

-         plynové zbraně na vzduchovou kartuš

-         plynové zbraně, u nichž kinetická energie na ústí hlavně dosahuje
nejvíce 16 J

-         znehodnocené zbraně, jejichž nevratná úprava znemožňuje střelbu

-         neaktivní střelivo a munice

 

 

2. Nabývání vlastnictví, držení a nošení zbraně a střeliva. Svěření zbraně.

-    jak již zmíněno výše, podmínky držení zbraně závisí na tom, do jaké kategorie je zbraň zařazena a na jaké zbraně se vztahuje zbrojní pas vlastníka/držitele

-    zásadně tedy platí, že nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit zbraň a střelivo může pouze ten, kdo je nositelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence

-    mimo kritéria uvedená k různým kategoriím však každá zbraň kategorie A, B či C podléhá registraci dle § 41 zákona

-    výsledkem registračního řízení u příslušného útvaru policie je vydání tzv. průkazu zbraně

 

Držením zbraně nebo střeliva se pro účely zákona o zbraních rozumí:

a)    mít zbraň nebo střelivo uvnitř bytových nebo provozních prostor nebo uvnitř zřetelně ohraničených nemovitostí se souhlasem vlastníka nebo nájemce uvedených prostor nebo nemovitostí

b)    mít zbraň nenabitou náboji v zásobníku, nábojové schránce, nábojové komoře hlavně nebo nábojových komorách válce revolveru a uloženou v uzavřeném obalu za účelem jejího přemístění z místa na místo

 

Nošením zbraně nebo střeliva se pro účely zákona o zbraních rozumí mít zbraň nebo střelivo u sebe (s výjimkou případů odpovídajících držbě, viz výše)

Ø  zbraně kategorie A je zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit

-                výjimku z tohoto zákazu může udělit příslušný útvar Policie ČR tomu, kdo má zbrojní průkaz skupiny A či zbrojní licenci skupiny A, F, G, H, I nebo J, a to pouze z těchto důvodů:

a)    sběratelská nebo muzejní činnost

b)    přeprava, střežení mimořádně nebezpečných nebo cenných zásilek nebo střežení objektů mimořádné důležitosti, anebo objektů důležitých pro obranu státu

c)    výrobní nebo obdobnou činnost, při které ke zkoušení výrobků nutně potřebuje zbraň kategorie A

d)    výuku a výcvik ve střelbě ze zbraní kategorie A

e)    filmovou nebo divadelní činnost

 

-                žádost o udělení výjimky se podává na předepsaném tiskopise s několika nutnými náležitostmi (§ 10 odst. 1) u krajského ředitelství policie příslušného podle místa pobytu držitele zbraně

Ø  zbraně kategorie B je možné vlastnit, držet či nosit pouze na základě povolení.

-                žádost o toto povolení může podat u příslušného útvaru policie držitel zbrojního průkazu v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny, a to na předepsaném tiskopise s nutnými náležitostmi (§ 12 odst. 3).

-                mezi zákonem uznané důvody pro udělení tohoto povolení patří:

a)    provozování muzejnictví

b)    uskutečňování sportovní, lovecké, kulturní nebo jiné zájmové činnosti nebo příprava na povolání

c)    provozování koncesovaných živností v oboru zbraní a střeliva

d)    zajišťování ostrahy majetku a osob

e)    zabezpečování úkolů podle zvláštního právního předpisu (např. zákon o obecní policii; chystaný návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti, který se bude vztahovat na výkon povolání strážného či detektiva, by rovněž mohl spadat pod tento bod)

f)     ochrana života, zdraví nebo majetku

 

Ø  zbraně kategorie C podléhají vedle povinnosti registrace dle § 41 zákona a příslušného rozsahu oprávnění ve zbrojním průkazu pouhému ohlášení na příslušném útvaru policie

Ø  zbraně kategorie D může vlastnit každá fyzická osoba starší 18 let, která je způsobilá k právním úkonům.

-    k nabývání vlastnictví, držení či nošení zbraní patřících do této skupiny není třeba zbrojního průkazu.

-    zbraně této kategorie rovněž nepodléhají registrační povinnosti dle § 41 zákona.

-    jejich užívání je však spojeno s několika zákonnými omezeními. Je zakázáno:

 

a)    zbraň nosit viditelně na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném

b)    zbraň nosit nebo s ní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci

c)    přechovávat větší množství bezdýmného nebo černého loveckého prachu než 3 kilogramy a více než 1000 zápalek; zápalky musí být uloženy odděleně v samostatné schránce

 

Svěření zbraně (§ 59)

-                svěřit zbraň jinému je možné pouze v případech stanovených zákonem

-                držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence může svěřit zbraň kategorie B nebo C nebo střelivo do této zbraně jiné fyzické osobě, která není držitelem zbrojního průkazu příslušné skupiny, pouze v rámci:

 

a)        podnikání zaměřeného na výcvik a výuku ve střelbě

b)        sportovní přípravy nebo sportovních soutěží

c)        výuky k loveckým účelům

d)        přípravy na budoucí povolání související s držením nebo nošením zbraně

e)        filmové nebo divadelní činnosti, jde-li o zbraň upravenou pro střelbu nábojkami nebo cvičnými náboji

f)         výuky branné přípravy nebo výuky v oboru, jehož obsahem je i výroba, opravy a zkoušky zbraní a střeliva

 

3. Zbrojní průkaz (§ 16)

-          zbrojní průkaz je veřejná listina, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivě skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení

-          spolu s průkazem zbraně je zbrojní průkaz povinnou a zákonem vyžadovanou výbavou vlastníka, držitele či nositele zbraně. Platnost zbrojního průkazu je 5 let

-          zbrojní průkaz se rozlišuje podle účelu užívání zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění do šesti skupin:

 

A - ke sběratelským účelům

B - ke sportovním účelům

C - k loveckým účelům

D – k výkonu zaměstnání nebo povolání

E – k ochraně života, zdraví nebo majetku

F – k provádění pyrotechnického průzkumu

 

Příslušný útvar policie vydá zbrojní průkaz fyzické osobě, která splní tyto podmínky (§18):

 

1)   má místo pobytu na území České republiky

2)    dosáhla stanoveného věku – obecně platí, že zbrojní průkazy skupin A, D, E a F lze vydat pouze osobě starší 21 let, zbrojní průkaz skupin B a C osobě starší 18 let; zákonné výjimky, kde jsou hranice stanoveny na 15 nebo 16 let, souvisejí vesměs se sportovními nebo vzdělávacími účely

3)   je způsobilá k právním úkonům

4)    je zdravotně způsobilá – k vydání zbrojního průkazu je zapotřebí zpracování zdravotního posudku obvodním lékařem

5)    je odborně způsobilá – odborná způsobilost se prokazuje dokladem o odborné způsobilosti, který je vydán po úspěšném složení zkoušky; zkouška je vykonána před zkušebním komisařem a skládá se z praktické části (bezpečnost a střelba) a teoretické části (písemný test znalostí); speciální odbornou způsobilost musí prokázat žadatel o zbrojní průkaz skupiny F

6)   je bezúhonná – bezúhonnost dle zákona o zbraních je negativně vymezena v § 22 zákona; stručně lze shrnout, že žadatel o zbrojní průkaz by neměl být v minulosti pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu

7)    je spolehlivá – spolehlivost je stejně jako bezúhonnost vymezena negativně v ustanovení § 23 zákona; žadatel by tak neměl být v minulosti trestně stíhán, neměl by požívat ve větší míře alkoholické nápoje či návykové látky a neměl by být uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku na úsecích v zákoně výslovně vyjmenovaných

8)   je držitelem platného loveckého lístku, jde-li o zbrojní průkaz skupiny C

 

Platnost zbrojního průkazu zaniká z těchto zákonem stanovených důvodů:

 

a)    uplynutí doby jeho platnosti (obecně 5 let)

b)    je ohlášena jeho ztráta nebo odcizení

c)    nabylo právní moci rozhodnutí o odejmutí zbrojního průkazu

d)    jeho držitel zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého

 

Mezi povinnosti nositele zbrojního průkazu skupiny A až E patří podle ustanovení § 29 zákona např.:

-    zabezpečit zbraň kategorie A, B nebo C a střelivo

-    neprodleně ohlásit kterémukoliv útvaru policie ztrátu nebo odcizení zbraně kategorie A, B nebo C, střeliva do této zbraně, zbrojního průkazu nebo průkazu zbraně

-    mít u sebe zbrojní průkaz a průkaz zbraně, jestliže má u sebe zbraň kategorie A, B nebo C nebo střelivo do této zbraně

-    odevzdat zbrojní průkaz do 10 pracovních dnů ode dne zániku jeho platnosti

-    podrobit se při nošení zbraně nebo při manipulaci s ní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném na výzvu příslušníka policie orientační zkoušce, popřípadě lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky

-    neprodleně ohlásit útvaru policie použití zbraně z důvodu nutné obrany nebo krajní nouze

-    nosit zbraň skrytě ve stavu vylučujícím její okamžité použití

 

Porušení nebo nesplnění výše zmíněných povinností zakládá odpovědnost nositele zbrojního průkazu za správní delikt, za který lze uložit peněžitou pokutu.

 

 

 

 


IX. Občanský zákoník

 

 

Občanské právo tvoří soubor právních pravidel, která stanoví:

 

-    osobní a majetkový statut subjektů (osob),

-    upravují základní vlastnické poměry mezi subjekty,

-    právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích, založených na vzájemně rovném postavení,

-    jakož i právní prostředky vzniku, zajištění, změny a zániku práv a povinností z těchto vztahů

-    a sankce za porušení subjektivních práv a povinností odvozené z metody rovnosti subjektů.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník je rozdělen do několika částí podle předmětu úpravy:

 

·   Část první:   Obecná ustanovení

o   Vymezení občanskoprávních vztahů a jejich ochrany, účastníků občanskoprávních vztahů (fyzické a právnické osoby), úprava institutů zastoupení, právních úkonů, spotřebitelských smluv a promlčení

·   Část druhá:             Věcná práva

o   Taxativní výčet věcných práv – úprava vlastnického práva a spoluvlastnictví, držby, práva k cizím věcem (věcná břemena), právo zástavní a zadržovací

·   Část třetí až pátá zrušeny

·   Část šestá: Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení

o   Úprava obecné odpovědnosti za škodu a speciálních případů odpovědnosti; bezdůvodné obohacení

·   Část sedmá: Dědění

·   Část osmá:  Závazkové právo

o   Obecná právní úprava závazkového práva; výčet smluvních typů

·   Část devátá: Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení

1. Ochrana osobnosti (§11 a násl. OZ)

- právo na ochranu osobnosti náleží každé fyzické osobě

- ochraně podléhají zejména tyto segmenty osobnostních práv:

 

-    život a zdraví

-    občanská čest

-    lidská důstojnost

-    soukromí

-    jméno

-    projevy osobní povahy

-          tato práva náleží každé fyzické osobě jako individualitě (přirozené právo), mají osobní, nemajetkový charakter, působí erga omnes (vůči všem), jedná se o práva absolutní právní povahy, která nepodléhají promlčení ani prekluzi

-          ochrana osobnosti je poskytována i po smrti fyzické osoby (§ 15 OZ)

-          písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy smějí být pořízeny nebo použity pouze s jejím svolením.

-          svolení není zapotřebí, jestliže je pořizuje osoba, která má tzv. zákonnou licenci a která zasahuje do práva na ochranu osobnosti přiměřeným způsobem.

-          zákonná licence je propůjčena k účelům:

-    úředním na základě zákona

-    vědeckým a uměleckým

-    tiskovým, filmovým, rozhlasovým a televizním

Právo na ochranu osobnosti se u právnických osob zužuje na ochranu jména a dobré pověsti právnické osoby (§ 19b OZ).

 

Fyzická osoba, do jejíhož práva bylo zasaženo, se může domáhat:

1)    upuštění od neoprávněných zásahů do osobního práva na ochranu osobnosti žalobou zápůrčí (negatorní)

2)    odstranění následků neoprávněných zásahů do osobního práva na ochranu osobnosti žalobou restituční (odstraňovací)

3)    přiměřeného zadostiučinění satisfakční žalobou

Právo na přiměřené zadostiučinění je dvojí:

a)    přiměřené zadostiučinění morální (morální satisfakce), např. formou omluvy; za předpokladu, že se takové morální zadostiučinění nejeví jako postačující, zejména byla by ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby či její vážnost ve společnosti, popř. z jiného důvodu, nastupuje druhý stupeň přiměřeného zadostiučinění

b)    náhrada nemajetkové újmy v penězích (přiměřené zadostiučinění peněžité)

 

Není vyloučeno současné uplatnění obojí satisfakce, přičemž soud nemůže přiznat vyšší peněžité zadostiučinění, než je navrhováno v žalobě; musí však přihlížet k taxativně stanoveným zákonným kritériím:

 

a)    k závažnosti vzniklé nemajetkové újmy

b)    k okolnostem, za nichž k ohrožení nebo porušení práva došlo

2. Právní úkony (§ 34 a násl. OZ)

-    právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 OZ)

-    právní úkony jsou nejvýznamnější občanskoprávní skutečností, která působí vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů

-    jsou lidským chováním, které je určené právem uznanou vůlí subjektu, zaměřenou k vyvolání určitých následků

-    podstatnými (pojmovými) znaky právního úkonu jsou:

 

a)   projev vůle, §34, §35 - vyjadřuje vnitřní psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšleným právním následkům, vůle musí kvalifikovaně vytvářena

b)   zaměření projevu vůle – vůle musí směřovat ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu (práv a povinností)

c)   uznání projevu vůle právním řádem,

d)   nastoupení následků, které jednající svým projevem vůle zamýšlel vyvolat.

- náležitostmi právního úkonu jsou:

a)   náležitosti subjektu – subjekt právního úkonu musí být způsobilý k právům a povinnostem (čili musí existovat jako osobnost z hlediska práva) a způsobilý k právním úkonům (musí být schopen vlastními

b)   náležitosti vůle – vůle musí být skutečná, svobodná, vážná a prostá omylu (neplatnými budou např. úkony, k nimž byl jednající donucen, úkony učiněné v žertu či takové úkony, které by jednající neučinil, kdyby mu byla známa jejich pravá podstata)

c)   náležitosti projevu – projev vůle musí být srozumitelný a určitý, ve vymezených případech musí splňovat i zákonem vyžadovanou formu (např. smlouvy, u nichž je zákonem vyžadována forma písemná, mohou být změněny či zrušeny opět pouze písemně; naopak smlouvy, u nichž zákon konkrétní požadavek formy nestanoví, mohou být učiněny i ústně)

d)   náležitosti poměru vůle a projevu – vůle jednajícího a jeho projev se musejí shodovat

e)   náležitosti předmětu – předmět právního úkonu musí být možný a dovolený (nikdo např. nemůže nakládat s věcí, která mu nepatří či s věcí, která není uznána za věc dle § 118 OZ)

3. Zastoupení (§ 22 a násl. OZ)

-          zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci

-          zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem

-          ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému

-          zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného

-          zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto

-          i z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému

 

 

 

Smluvní zastoupení

-          při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou, která je způsobilá k právním úkonům

-          zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění

-          smluvní zastoupení pak dle rozsahu oprávnění v plné moci dělíme na:

 

a)    speciální plná moc - plná moc pouze k jednomu či několika úkonům (např. převzetí peněz na základě plné moci)

b)    generální plná moc - plná moc udělená ke všem úkonům, které by mohl vykonat sám zmocnitel (např. zastoupení advokátem v celé kauze)

Písemně musí být plná moc udělena tehdy

·         je-li třeba právní úkon učinit písemnou formou

·         netýká-li se plná moc jen určitého právního úkonu (§31/4)

-          plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně

-          není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni společně

-          jestliže zmocněnec jedná jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vznikají z jeho právních úkonů práva a povinnosti přímo zmocniteli

-          pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal

 

Smluvní zastoupení zaniká:

a.    provedením úkonu, na který byla omezena,

b.    je-li odvolána zmocnitelem,

c.    je-li vypovězena zmocněncem,

d.    zemře-li zmocněnec.

e.    smrtí zmocnitele (není-li stanoveno jinak)

 

-    plnou moc může zmocnitel odvolat kdykoliv; tohoto práva se platně nemůže vzdát (§33/3)

-    odvolání plné moci je vůči zmocněnci účinné, jakmile se o něm dozvěděl

-    odvolání plné moci, která byla oznámena třetí osobě, může zmocnitel provést účinně jen tehdy, jestliže taková osoba o odvolání plně moci v době jednání se zmocněncem věděla

-    v případě smrti zmocnitele nebo vypovězení plné moci zmocněncem je zmocněnec povinen učinit vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech, pokud takové jednání neodporuje příkazům zmocnitele nebo jeho právního nástupce

4. Vlastnické právo

-          vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví (§ 123 OZ):

·         držet (ius possidendi) – mít věc fakticky u sebe

·         užívat (ius utendi) - umožňuje realizaci užitné hodnoty věci (např. jezdit autem)

·         požívat jeho plody a užitky (ius fruendi) – umožňuje brát přírůstky věci a stát se jejich vlastníkem (např. sklízet úrodu ze svého pozemku)

·         nakládat s ním (ius disponendi) – převádět vlastnictví věci libovolně na jiné osoby

-          mimo výše zmíněná oprávnění spojená s vlastnictvím však existují i práva v zákoně výslovně neuvedená, avšak vyplývající ze samotné podstaty vlastnického práva

-          např. právo předmět svého vlastnictví zničit (ius abutendi) či jej opustit (ius dereliquendi)

-          všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana

-          vlastník má právo na ochranu prostřednictvím těchto žalob:

 

Ø zápůrčí (negatorní) - proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje

Ø žaloba na vydání věci (žaloba reivindikační) – vlastník se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje

Ø určovací – k ochraně vlastnického práva lze použít žalobu na určení, že zde právo vlastnické existuje

-          vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv

-          vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak

-          ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu

 

5. Odpovědnost za škodu (§ 420 a násl. OZ), další formy odpovědnosti

-          každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti

-          škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili

-          tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají

-          odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil

-          povinnost k náhradě škody - sankční odpovědnostní povinnost uložená zákonem tomu kdo porušil právní povinnost vyplývající ze zákona či jiného předpisu nebo povinnost vyplývající pro něj ze závazku

-          předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou následující:

 

i.        protiprávní úkon - jde o volní chování, jež právo nedovoluje (např. porušení právní povinnosti)

ii.        škoda - rozumí se jí majetková újma, kterou lze objektivně vyjádřit všeobecným ekvivalentem, tj. penězi

iii.        příčinná souvislost mezi A) a B) – souvislost mezi protiprávním úkonem a škodou je nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu

iv.        zpravidla i zavinění - subjektivní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu; OZ jej nevymezuje, v souladu s požadavkem jednotnosti právního řádu je nutno vycházet z pojmu zavinění tak, jak je obsažen v trestním zákoně; je pouze pravidelným předpokladem, v občanském právu je ve většině případů odpovědnost za škodu koncipována na objektivním principu (tzn. např. vlastník automobilu odpovídá spolu se řidičem za škodu způsobenou při dopravní nehodě, i když bylo zavinění čistě na straně řidiče)

-          každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí

-          komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení

-          stejně jako v trestním, tak i v občanském právu fungují instituty krajní nouze a nutné obrany:

 

Ø    kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil

Ø    rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku; o nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku

-          svolení poškozeného vylučuje protiprávnost tehdy, pokud toto svolení je dáno před způsobením škody a musí vyhovovat náležitostem právních úkonů stanoveným v § 34 a násl. Občanského zákoníku, dle kterého právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný

-          pokud budeme zkoumat, zda podmínky pro svolení poškozeného zde byly a byly řádně naplněny, důkazní břemeno zde tíží škůdce

 

Zvláštní skutkové podstaty odpovědnosti za škodu

-    Odpovědnost za škodu způsobenou při provozní činnosti

-    Odpovědnost za převzatou věc

-    Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky své činnosti

-    Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

-    Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků

-    Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným

Další formy odpovědnosti

Občanský zákoník dále upravuje následující formy odpovědnosti:

-    odpovědnost za bezdůvodné obohacení – odpovědnost nastupující v zákonem zvlášť stanovených případech

·         Plnění bez právního důvodu

·         Plnění z neplatného právního úkonu

·         Plnění z právního důvodu, který odpadl

·         Majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů

·         Odpovědnost za vady – odpovědnost za vadné plnění ze smlouvy

 


X. Zákoník práce

 

 

Zákoník práce (č. 262/2006 Sb.) upravuje zejména právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, také vztahy kolektivní povahy a některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů.

 

  1. Zaměstnanec (§ 6 ZP)
    • pracovněprávní způsobilost být zaměstnancem vzniká dosažením 15ti let,
    • dohodu o hmotné odpovědnost však zaměstnanec může uzavřít nejdříve v den, kdy dosáhne 18. roku věku,
    • jako den nástupu do zaměstnání nesmí být stanoven den předcházející dni ukončení povinné školní docházky.

 

2. Zaměstnavatel (§ 7 ZP)

·         Fyzická či právnická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu či fyzické osoby v pracovněprávním vztahu.

·         Způsobilost fyzické osoby – zaměstnavatele vzniká narozením, způsobilost k právním úkonům dosažením 18 let věku.

 

Vznik pracovního poměru (§ 33 až 39 ZP)

 

Pracovní poměr je dle ZP základním pracovněprávním vztahem. Vzniká:

·         na základě pracovní smlouvy,

·         jmenováním,

·         volbou a následným sjednáním pracovní smlouvy - jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, je vlastní volba a zvolení předpokladem, který předchází sjednání pracovní smlouvy.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

 

  1. Jmenování (§ 33 odst. 2 ZP)
    • pracovní poměr se jmenováním zakládá např. u vedoucího organizační složky státu, u vedoucího organizačního útvaru Policie České republiky,
    • má odchylnou právní úpravu, pokud jde o jeho skončení - zaměstnanec může být kdykoli a z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu odvolán z funkce, může se funkce vzdát,
    • odvolání či vzdání se musí být písemné a musí být doručeno druhému účastníkovi, jinak je neplatné,
    • odvoláním či vzdáním se samotný pracovní poměr nekončí, to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou.

 

  1. Pracovní smlouva (§ 34 ZP)

 

Obligatorní náležitosti:

-          druh práce,

-          místo výkonu práce,

-          den nástupu do práce.

 

Pracovní smlouva:

·         musí být písemná; z hlediska platnosti právního úkonu je však i ústně sjednaná pracovní smlouva platná, jak opakovaně zdůrazňuje ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud ČR,

·         také změny pracovní smlouvy a odstoupení od ní musí být písemné,

·         od pracovní smlouvy může zaměstnavatel odstoupit, pokud zaměstnanec, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nenastoupí v sjednaný den do práce nebo se zaměstnavatel do týdne nedozví o této překážce,

·         každá smluvní strana musí obdržet po jednom vyhotovení smlouvy.

 

Zkušební doba

 

·         nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí po dni vzniku pracovního poměru, u vedoucího zaměstnance to může být až 6 měsíců,

·         lze jí sjednat i v souvislosti s jmenováním,

·         nesmí být dodatečně prodlužována,

·         je možné ji sjednat nejpozději v den nástupu do práce,

·         musí být sjednána písemně,

·         o dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené se zkušební doba prodlužuje (jediná zákonná výjimka ze zákazu dodatečného prodloužení zkušební doby).

 

Informování o obsahu pracovního poměru

 

·         zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru,

·         informace můžou být obsaženy v pracovní smlouvě a pokud nejsou, zaměstnavatel je povinen o nich zaměstnance písemně informovat do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru,

·         informační povinnost se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc,

·         informace musí obsahovat:

Ø  označení zaměstnance  a zaměstnavatele, vč. Sídla

Ø  bližší označení druhu a místa výkonu práce,

Ø  údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené

Ø  údaj o výpovědních dobách

Ø  údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení

Ø  údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,

Ø  údaje o případných kolektivních smlouvách.

 

 

Pracovní poměr na dobu určitou

 

·         doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky,

·         ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát,

·         jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.

 

 

ZP řeší i postup před uzavřením pracovního poměru. Výběr osob je v působnosti zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního zákona něco jiného. Zaměstnavatel je oprávněn požadovat pouze údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy, a to s ohledem na zák. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

 

Postup před vznikem pracovního poměru (§ 30 – § 32 ZP)

 

-          výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti zaměstnavatele

-          zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy

-          před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru

-          v případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce

 

Změny pracovního poměru (§ 40 a násl. ZP)

 

·         Obsah pracovního poměru lze měnit na základě dohody – je nerozhodné zda ke změně dojde dodatkem pracovní smlouvy nebo dohodou o změně pracovní smlouvy.

·         Změnu pracovní smlouvy je nutno provést písemně, byla-li pracovní smlouva uzavřena písemně.

 

Zákonem upravené změny pracovního poměru

 

Ø  Převedení na jinou práci (§ 41 ZP)

·         zaměstnavatel je povinen ze zákonem stanovených důvodů převést zaměstnance na jinou práci, např. když dle lékařského posudku zaměstnanec dlouhodobě pozbyl způsobilost konat dosavadní práci, pokud o to požádá těhotná zaměstnankyně atd.,

·         ze zákonem stanovených důvodů může zaměstnavatel převést zaměstnance na jinou práci, např. bylo-li proti zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů,

·         zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat.

 

Ø  Pracovní cesta (§ 42 ZP)

 

·         časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce,

·         jen na základě dohody,

·         souhlas zaměstnance s vysíláním na pracovní cestu může být udělen v pracovní smlouvě pro všechny pracovní cesty, k nimž dojde během trvání pracovního poměru, popřípadě může být dáván průběžně podle konkrétních potřeb zaměstnavatele,

·         těhotné ženy lze vyslat na pracovní cestu jen s jejich souhlasem.

 

Ø  Přeložení (§ 43 ZP)

 

·         pouze se souhlasem zaměstnance a v rámci zaměstnavatele, pokud je to nezbytné z provozních důvodů.

 

Ø  Dočasné přidělení (§ 43a ZP)

 

-          novinka zavedená novelou č. 365/2011 Sb. s účinností od 1.1.2012

 

·         zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnancem dohodu o dočasném přidělení k jinému zaměstnanci, ale teprve po uplynutí 6ti měsíců ode dne vzniku pracovního poměru,

·         za dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být poskytována úplata,

·         po dobu dočasného přidělení poskytuje zaměstnanci mzdu nebo plat, popřípadě též cestovní náhrady zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil; jemu pak tyto náklady uhradí zaměstnavatel, ke kterému byl zaměstnanec přidělen,

·         úkoly přidělenému zaměstnanci uděluje zaměstnavatel, ke kterému byl tento zaměstnanec přidělen,

·         pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen.

 

 

Skončení pracovního poměru (§ 48 a násl. ZP)

 

1. Dohodou

·         dohoda musí být písemná,

·         pracovní poměr končí ke sjednanému dni.

 

2. Výpovědí

·         jak ze strany zaměstnance – z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, tak zaměstnavatele – pouze ze zákonem stanoveného důvodu,

·         výpověď musí být písemná a doručena druhému účastníkovi pod sankcí neplatnosti,

·         zaměstnavatel může dát výpověď pouze z důvodů dle ust. § 52 ZP, nelze dát výpověď bez uvedení důvodu,

·         výpovědní důvod musí být skutkově vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným důvodem a nelze jej dodatečně měnit,

·         výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné,

·         platí zákaz výpovědi zaměstnanci v ochranné době - § 53 ZP (např. těhotná zaměstnankyně, pracovní neschopnost...),

·         byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá,

·         výpovědní doba  musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce; výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná,

·         výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce,

·         výpovědní důvody dle § 52 ZP:

Ø  ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

Ø  přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

Ø  stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

Ø  nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu , který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,

Ø  pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu , který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci,

Ø  nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,

Ø  jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,

Ø  poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a ZP (tj. např. povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly a další).

 

 

3. Okamžitým zrušením pracovního poměru

 

·         zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze z těchto důvodů:

Ø  byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců,

Ø  porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem,

·         zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou  zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené nebo zaměstnankyní či zaměstnancem, kteří čerpají rodičovskou dovolenou,

·         zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze z těchto důvodů:

Ø  podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce,

Ø  zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti,

·         zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (tj. již ne odstupné),

·         zaměstnavatel i zaměstnanec jsou povinni skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným; uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn,

·         okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné,

·         zaměstnanec i zaměstnavatel můžou okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení dozvěděli, nejpozději však do 1 roku.

 

4. Zrušením ve zkušební době

·         zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu,

·         ve zkušební době nelze rozvázat pracovní poměr v době prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance,

·         musí být provedeno písemně; pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.

 

5. Uplynutím sjednané doby

·         pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím této doby, ale může být ukončen i ostatními způsoby,

·         pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

 

6. Smrtí zaměstnance

 

7. Smrtí zaměstnavatele – fyz. osoby

 

8. Hromadné propouštení

 

 

Odstupné (§ 67 ZP)

·         novelou ZP účinnou od 1.1.2012 došlo k odstupňování výše odstupného dle počtu odpracovaných let:

Ø  míň než jeden rok – jednonásobek průměrného výdělku,

Ø  1 až 2 roky – dvojnásobek průměrného výdělku,

Ø  2 roky a víc – trojnásobek průměrného výdělku,

·         odstupné náleží v případě výpovědi nebo dohody o ukončení pracovního poměru z tzv. organizačních důvodů (tj. § 52 písm. a) – c) ZP),

·         v případě důvodu dle § 52 písm. d) ZP (nemůže dále vykonávat práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání), náleží zaměstnanci odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

 

 

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 74 a násl. ZP)

 

1. Dohoda o provedení práce

·         rozsah práce nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce,

·         musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedena doba, na kterou se uzavírá.

 

2. Dohoda o pracovní činnosti

·         může být uzavřena, i když rozsah práce nebude přesahovat 300 hodin v témže kalendářním roce,

·         není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby,

·         musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá.

 

 

Mzda, náhrada mzdy a náhrady výdajů

 

1. Mzda

·         za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda,

·         mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci,

·         mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem,

·         mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet,

·         zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis,

·         dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti,

·         mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu; pravidelný termín výplaty mzdy musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci tohoto období,

·         zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci před nastoupením dovolené mzdu splatnou během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené,

·         při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru,

·         mzdu je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplácet v zákonných penězích,

·         mzda se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru,

·         mzda se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty.

 

2. Náhrada mzdy

·         náhrada mzdy náleží zaměstnanci v případech, kdy to stanoví zákon, např. při okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnancem, při čerpání náhradního volna za práci v době svátku, v případě překážek na straně zaměstnavatele a pod.

 

3. Náhrady výdajů

 

·         zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce,

·         výdaji v souvislosti s výkonem práce jsou zejména výdaje v souvislosti s pracovní cestou, s přeložením či dočasným přidělením, s výkonem práce v zahraničí a pod. (např. cestovné - PHM, použití vlastního vozidla – tzv. amortizace, veřejná hromadná doprava, dále stravné, náhrada za ubytování, opotřebení vlastního nářadí),

·         vlastní vozidlo může zaměstnanec použít pouze se souhlasem zaměstnavatele, pak může účtovat jak náhradu za pohonné hmoty, tak amortizaci; jinak by mohl uplatnit nárok pouze ve výši, která by odpovídala ceně cestovného veřejným dopravným prostředkem.

 

 

Náhrada škody (§ 248 a násl. ZP)

 

Obecné povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance

 

-          zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění

-          zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců; při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana osobnosti; osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví

-          zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení; hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance

-          je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní zaměstnance, popřípadě osoby blízké

 

Odpovědnost zaměstnance za škodu – obecně

 

-          zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

 

Odpovědnost zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

 

-          zaměstnanec, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, odpovídá za škodu, která tímto zaměstnavateli vznikla, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu

-          zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem

 

Hmotná odpovědnost zaměstnance

 

-          vzniká pouze na základě písemné dohody zaměstnavatele a zaměstnance

-          může být uzavřena pouze se zaměstnancem starším 18ti let

-          není nutné zaměstnanci prokazovat zavinění, hradí škodu v plné výši

-          zaměstnanec se zprostí odpovědnosti zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat

 

Odpovědnost zaměstnance za ztrátu svěřených věcí

 

-          zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení

-          Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí (opět podmínka 18 let věku u zaměstnance)

-          zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění

 

Rozsah náhrady škody způsobené zaměstnancem

 

-          zaměstnanec, který odpovídá za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav

-          výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu; toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek

-          výše náhrady škody v případě nesplnění povinnosti k odvrácení škody nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance

-          zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách nebo za ztrátu svěřených věcí, je povinen nahradit schodek na svěřených hodnotách nebo ztrátu svěřených věcí v plné výši

-          výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel

-          výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá

 

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu – obecně

 

-          zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům

-          zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu; rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu

 

Odpovědnost zaměstnavatele při odvrácení škody

 

-          zaměstnavatel odpovídá za věcnou škodu, kterou utrpěl zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem

 

Odpovědnost zaměstnavatele na odložených věcech

 

-          zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém

-          právo na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl

 

Rozsah náhrady škody způsobené zaměstnavatelem

 

-          zaměstnavatel je povinen uhradit zaměstnanci skutečnou škodu

-          za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel do částky 10 000 Kč; jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci škodu v plné výši; právo na náhradu této škody zanikne, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl

-          zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav

 

 

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání

 

-          zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

-          zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen

-          zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za:

 

a.    ztrátu na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti i po dobu po   ukončení pracovní neschopnosti)

b.   bolest a ztížení společenského uplatnění,

c.   účelně vynaložené náklady spojené s léčením

d.   věcnou škodu

 

-    zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout:

 

a.   náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením

b.   náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem

c.   náhradu nákladů na výživu pozůstalých

d.   jednorázové odškodnění pozůstalých

e.   náhradu věcné škody

 

-          pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním

-          jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů

-          pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět

-          nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu

-          práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých se nepromlčují; práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují

 

Základní povinnosti zaměstnanců (§ 301 a násl. ZP)

 

 

a)    pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci

b)    využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly

c)    dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni

d)    řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele

 

-           zaměstnanci jsou dále povinni v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění

-           zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem; toto omezení se nevztahuje na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti

 

Ochrana majetkových zájmů zaměstnavatele a ochrana osobních práv zaměstnance (§ 316 ZP)

 

-          zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení; dodržování zákazu podle věty první je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.

-          zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci; jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění

-          zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce, zejména informace o:

 

a)    těhotenství

b)   rodinných a majetkových poměrech

c)    sexuální orientaci

d)   původu

e)    členství v odborové organizaci

f)     členství v politických stranách nebo hnutích

g)   příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti

h)   trestněprávní bezúhonnosti;

-          informace o těhotenství, rodinných a majetkových poměrech a o trestněprávní bezúhonnosti však zaměstnavatel může vyžadovat, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis

 

 

 


XI. Živnostenský zákon

 

 

Zákon č. 455/1991 Sb., zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon, dále také pouze „ŽZ“) – vymezení předmětu a systematika zákona

 

Živnostenský zákon upravuje podmínky živnostenského podnikání (dále jen „živnost“) a kontrolu nad jejich dodržováním (§ 1 ŽZ).

 

Zákon je rozdělen do šesti částí, které se dále člení na hlavy:

 

Část první: všeobecná ustanovení

Hlava první: předmět úpravy

Hlava druhá: provozování živnosti

 

Část druhá: druhy živností

Hlava první: ohlašovací živnosti

Hlava druhá: koncesované živnosti

 

Část třetí: rozsah živnostenského oprávnění

 

Část čtvrtá: živnostenský list, koncesní listina, živnostenský rejstřík

Hlava první: ohlašování živností

Hlava druhá: řízení o koncesi

Hlava třetí: zánik živnostenského oprávnění

Hlava čtvrtá: živnostenský rejstřík

 

Část pátá: živnostenská kontrola a správní delikty

Hlava první: živnostenská kontrola

Hlava druhá: správní delikty

Hlava třetí: zrušena

Hlava čtvrtá: zrušena

 

Část šestá: společná, přechodná a závěrečná ustanovení

Hlava první: společná ustanovení

Hlava druhá: přechodná a závěrečná ustanovení

 

 

 

Provozování živnosti – pojem živnost, subjekty oprávněné k provozování živností, podmínky provozování živnosti, překážky provozování živnosti

 

 

Živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem (§ 2 ŽZ).

Zákon v § 3 taxativně (slova „živností není“) stanoví co není živností (např. provozování činnosti vyhrazené zákonem státu, činnost lékařů, lékárníků, advokátů, notářů, daňových poradců, činnost bank, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a další).

 

Subjektem oprávněným k provozování živnosti je fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky stanovené živnostenským zákonem (dále jen „podnikatel“); státní povolení k provozování živnosti (dále jen „koncese“) se vyžaduje jen v případech vymezených živnostenským zákonem (§ 5 ŽZ).

 

ŽZ rozlišuje všeobecné (§ 6 ŽZ) a zvláštní (§ 7 ŽZ) podmínky provozování živnosti.

 

A. Mezi všeobecné podmínky provozování živnosti patří:

 

·                                    věk 18 let,

·                                    způsobilost k právním úkonům,

·                     bezúhonnost; za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena (pozn.: dříve se vyžadoval také doklad o tom, že osoba nemá nedoplatky na daních vůči FÚ, na pojistném na soc. zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti)

 

B. Zvláštními podmínkami provozování živnosti je odborná nebo jiná způsobilost, pokud je živnostenský zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují.

 

 

Překážky provozování živnosti ŽZ vyjmenovává v § 8 a jde o překážky související s konkursem a insolvenčním řízení fyzické nebo právnické osoby, dále v souvislosti s uloženým trestem nebo sankcí zákazu činnosti provozování živnosti a v souvislosti se zrušením živnostenského oprávnění dle § 58 odst. 2 až 4 ŽZ (např. pro závažné porušení podmínek stanovených pro udělení koncese, byl-li zastaven provoz zařízení a podnikateli bylo uloženo odstranit závady, které ve stanovené lhůtě neodstranil).

 

 

 

Rozdělení živností - živnosti ohlašovací (§ 19 až § 25 ŽZ) a živnosti koncesované (§ 26 a § 27 ŽZ)

 

Ohlašovací živnosti (provozovány na základě ohlášení) se dělí na:

 

·                     řemeslné – podmínkou provozování živnosti je odborná způsobilost, která se prokazuje výučním listem, vysvědčením o ukončení studia, o maturitní zkoušce, vysokoškolským diplomem, dokladem o uznání odborné kvalifikace a dokladem o ověření nebo uznání dosažené úplné kvalifikace pro příslušný obor na základě zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání; živnosti řemeslné jsou živnosti uvedené v příloze č. 1 k živnostenskému zákonu, například: řeznictví a uzenářství, zámečnictví, zlatnictví a klenotnictví, malířství, holičství a další

·                     vázané - podmínkou provozování živnosti je odborná způsobilost stanovena v příloze č. 2 k ŽZ; živnosti vázané jsou živnosti uvedené v příloze č. 2 k živnostenskému zákonu,

například: geologické práce, provádění staveb a jejich změn, a další,

·                     volná - živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti, k získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst. 1 ŽZ); živnost volná a obory činností, které náleží do živnosti volné, jsou uvedeny v příloze č. 4 k živnostenskému zákonu, jde o předmět podnikání vymezen jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; obory činnosti náležející do této živnosti jsou např.: zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, realitní činnost, překladatelská a tlumočnická činnost a další.

 

Koncesované živnosti – podmínkou provozování těchto živností je odborná způsobilost stanovená přílohou č. 3 k ŽZ nebo je upravena zvláštními právními předpisy uvedenými v této příloze. Živnostenský úřad stanoví nebo změní podnikateli podmínky provozování živnosti na základě živnostenského zákona anebo na základě zvláštních právních předpisů. Živnosti koncesované jsou živnosti uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu, např.: výroba a úprava lihovin a alkoholických nápojů, nakládání se zbraněmi a střelivem, výroba a rozvod tepelné energie a další.

 

 

 

Povinnosti podnikatele (§ 31 ŽZ)

 

Mezi povinnosti podnikatele patří zejména:

 

  • viditelně označit obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem objekt, v němž má místo podnikání, liší-li se od bydliště,
  • na žádost živnostenského úřadu prokázat vlastnické nebo užívací či jiné obdobné právo k objektu nebo prostorám, v nichž má na území České republiky místo podnikání, liší-li se od bydliště,
  • prokázat kontrolnímu orgánu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě způsob nabytí prodávaného zboží nebo materiálu používaného k poskytování služeb,
  • zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého jazyka nebo slovenského jazyka. Pokud má živnostenský úřad pochybnosti, může zkoumat splnění této podmínky pohovorem, při kterém posuzuje, zda je tato osoba schopna plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a podnikání a zda umí ústně sdělit obsah textu z denního tisku,
  • odpovídá za to, že jeho zaměstnanci prokázali splnění podmínky bezúhonnosti, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis podmínku bezúhonnosti zaměstnanců vyžaduje,
  • vydat na žádost zákazníka doklady o prodeji zboží a o poskytnutí služby. Na dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodní firmou, popřípadě názvem nebo jménem a příjmením, a identifikačním číslem, datum prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,
  • odpovídá za to, že jeho zaměstnanci splňují způsobilost pro výkon povolání stanovenou zvláštními právními předpisy, znalost bezpečnostních předpisů a předpisů upravujících ochranu veřejného zdraví. Vyžaduje-li to povaha práce nebo jiné činnosti, odpovídá i za to, že se zaměstnanci opakovaně účastní prohlídek podle zvláštních právních předpis.

 

 

 

Náležitosti a postup při zřizování živností – ohlašování živnosti (§ 45 - § 49 ŽZ), žádost o koncesi (§ 50 - § 56 ŽZ)

 

A. Ohlašování živnosti

 

Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat ohlašovací živnost, je povinna to ohlásit živnostenskému úřadu.

 

Náležitosti ohlášení živnosti fyzické osoby jsou tyto:

·         jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, státní občanství, bydliště (název obce, její části, název ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li přiděleno, poštovní směrovací číslo), rodné číslo, bylo-li přiděleno, datum narození, místo narození (obec, okres, stát) a rodné příjmení,

·         údaje týkající se odpovědného zástupce, pokud provozuje živnost jeho prostřednictvím,

·         místo podnikání (název obce, její části, název ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li přiděleno, poštovní směrovací číslo),

·         předmět podnikání - Ohlašovatel je povinen vymezit předmět podnikání uvedený v ohlášení s dostatečnou určitostí a jednoznačností, u ohlášení živnosti volné ohlašovatel uvede obory činností, které bude v rámci svého podnikání vykonávat; předmět podnikání živnosti volné i řemeslné musí být označen v souladu s příslušnými přílohami ŽZ

·         identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

·         provozovnu nebo provozovny, ve kterých bude provozování živnosti zahájeno bezprostředně po vzniku živnostenského oprávnění, s výjimkou mobilních provozoven a automatů.

Podobné náležitosti má také ohlášení živnosti u právnické osoby.

Fyzická osoba je povinna připojit k ohlášení tyto přílohy:

 

  • doklad prokazující její odbornou způsobilost, popřípadě odbornou způsobilost odpovědného zástupce,

·         doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž umístila místo podnikání, liší-li se od bydliště; k doložení právního důvodu pro užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, kde jsou prostory umístěny, že s umístěním souhlasí; má-li fyzická osoba bydliště v sídle obecního úřadu, musí doložit souhlas obce s umístěním místa podnikání v jeho sídle,

  • prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, neučinil-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem,
  • doklad o zaplacení správního poplatku podle zvláštního právního předpisu.

 

Pozn.: novelou z roku 2008 se odstranila povinnost fyzických osob dokládat výpisy z rejstříku trestů, dnes si výpis z RT je živnostenský úřad oprávněn vyžádat sám (§ 6 odst. 3 ŽZ).

 

Splní-li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis.

 

Náležitosti výpisu – živnostenského listu fyzické osoby:

 

  • jméno a příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, datum narození podnikatele a jeho bydliště,
  • předmět podnikání,
  • místo podnikání,
  • doba platnosti živnostenského oprávnění,
  • den vzniku živnostenského oprávnění,
  • datum a místo vydání výpisu.

 

Pokud ohlášení nemá náležitosti vyžadované zákonem, živnostenský úřad vyzve ohlašovatele, aby závady odstranil a poskytne mu k tomu lhůtu nejméně 15 dnů. Pokud ohlašovatel závady odstraní, má se za to, že ohlášení živnosti bylo od počátku bezvadné. Pokud však výzvě nevyhoví a závady řádně neodstraní, živnostenský úřad rozhodne, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo. Chybu ale může ohlašovatel přesto napravit ještě do vydání tohoto rozhodnutí, pokud by tak učinil, živnostenský úřad by řízení zastavil a živnostenský list by vydal.

 

Do 30ti dnů ode dne vydání živnostenského listu živnostenský úřad oznámí tuto skutečnost příslušnému finančnímu úřadu, Českému statistickému úřadu, správě soc. zabezpečení, příslušné zdravotní pojišťovně a v případě právnické osoby i rejstříkovému soudu. Toto oznámení činí úřad také v případě změn v zápisu.

 

Podnikatel má povinnost oznámit živnostenskému úřadu všechny změny a doplnění týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti, a předložit doklady o nich do 15 dnů ode dne jejich vzniku; výjimkou jsou údaje zapsané v tzv. základních registrech, v obchodním rejstříku nebo v informačním systému evidence obyvatel (např. údaj o trvalém pobytu, o změně příjmení, o změně sídla právnické osoby apod.) – toto platí od roku 2010, jde o změnu provedenou novelou, která byla přijata za účelem snížení administrativní zátěže podnikatelů.

 

 

B. Žádost o koncesi

 

Osoba, která hodlá provozovat koncesovanou živnost, podá u živnostenského úřadu žádost o vydání koncese. Pro náležitosti žádosti o koncesi a přílohy k žádosti platí to, co pro ohlášení živnosti, s tím, že:

  • předmět podnikání uvede žadatel v souladu s přílohou č. 3 k ŽZ,
  • pokud zákon stanoví pro koncesovanou živnost podmínku odborné nebo jiné způsobilosti, fyzická osoba doloží splnění této podmínky dokladem prokazujícím její odbornou nebo jinou způsobilost (nebo způsobilost jejího odpovědného zástupce), právnická osoba pak doklad prokazující odbornou nebo jinou způsobilost jejího odpovědného zástupce,
  • pokud se k žádosti o koncesi vyžaduje stanovisko orgánu státní správy, je žadatel povinen živnostenskému úřadu předložit doklady nezbytné k zaujetí stanoviska.

Pokud nejsou splněny náležitosti žádosti o koncesi, živnostenský úřad vyzve žadatele k odstranění závad a stanoví za tímto účelem lhůtu minimálně 15 dnů. Pokud žadatel závady odstraní, živnostenský úřad zahájí projednání žádosti, jinak řízení zastaví.

Živnostenský úřad rozhodne o udělení koncese, jsou-li splněny všechny podmínky pro provozování této živnosti; jinak žádost zamítne.

Koncesní listina má obdobné náležitosti, jako živnostenský list.

 

Zákonem  č. 274/2008  Sb.,  kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky a zákonem č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů, došlo i ke změně  zákona o živnostenském podnikání, respektive přílohy č. 3 živnostenského zákona, která stanoví odbornou způsobilost pro koncesované živnosti:

U koncesované živnosti s předmětem podnikání „Ostraha majetku a osob“ je odborná způsobilost  stanovena následovně :

  • vysokoškolské vzdělání, nebo
  • vyšší odborné vzdělání právnického, bezpečnostního nebo obdobného zaměření, nebo
  • střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru bezpečnostním nebo právním a 3 roky praxe v oboru, nebo
  • střední vzdělání s maturitní zkouškou, 3 roky praxe v oboru a osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, nebo
  • střední vzdělání s maturitní zkouškou, 3 roky praxe v oboru a dílčí kvalifikace pro činnost strážný podle zvláštního právního předpisu*).

Dle bodu 2 čl. VIII  přechodných ustanovení zák. č. 155/2010 Sb. museli fyzické nebo právnické osoby podnikající v koncesované živnosti „Ostraha majetku a osob“ nejpozději do dne 1.8.2012 splnit výše uvedené podmínky odborné způsobilosti a předložit o tom doklady živnostenskému úřadu nebo ustanovit odpovědného zástupce. Nebudou-li doklady v této lhůtě doloženy, příslušný živnostenský úřad živnostenské oprávnění zruší.

Dokladem o praxi není pouhý fakt, že je podnikatel držitelem koncese pro živnost „Ostraha majetku a osob“, ale je nutné prokázat, že živnost skutečně provozuje (např. fakturami, smlouvami, v případě že má podnikatel jediné živnostenské oprávnění  daňovými přiznáními  apod.)

Dle bodu 3 čl. VIII  přechodných ustanovení zák. č. 155/2010 Sb., podnikatel, kterému trvá živnostenské oprávnění k provozování výše uvedené koncesované živnosti, museli nejpozději do 1.8.2012 zajistit (a v případě žádosti živnostenského úřadu doložit), aby činnosti, které jsou obsahem uvedené živnosti, zajišťoval pouze fyzickými osobami (zaměstnanci) splňujícími požadavky odborné způsobilosti, které jsou pro živnost „Ostraha majetku a osob“ uvedeny v příloze č. 5 k živnostenskému zákonu:

  • vysokoškolské vzdělání, nebo
  • vyšší odborné vzdělání právnického, bezpečnostního nebo obdobného zaměření, nebo
  • střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru bezpečnostním nebo právním, nebo
  • střední vzdělání s maturitní zkouškou a osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozován, nebo
  • dílčí kvalifikace pro činnost strážný podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů), nebo
  • doklad o uznání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 18/2004 Sb., zákon o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti).

Vyhláška MV ČR č. 16/2009 Sb., o obsahu a rozsahu kvalifikace pro výkon fyzické ostrahy a služby soukromého detektiva, která byla zrušena v roce 2010, upravovala:

 

  • podmínky pro získávání odborné způsobilosti

Ø  k provozování koncesované živnosti ostraha majetku a osob a koncesované živnosti služby soukromých detektivů,

Ø  zaměstnance podnikatele provozujícího koncesovanou živnost ostraha majetku a osob nebo koncesovanou živnost služby soukromých detektivů,

fyzických osob, po nichž zákon vyžaduje osvědčení o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost,

 

  • způsob provádění zkoušky odborné způsobilosti k získání odborné kvalifikace osoby vykonávající činnost ostraha majetku a osob nebo osoby vykonávající činnost služby soukromých detektivů a
  • obsahovou náplň zkoušky.

 

Zánik živnosti (§ 57 ŽZ)

 

Živnostenské oprávnění osoby zaniká z těchto důvodů:

 

  • smrtí podnikatele,
  • zánikem právnické osoby,
  • uplynutím doby, pokud bylo živnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou – nezaniká, pokud podnikatel před uplynutím doby, na kterou bylo živnostenské oprávnění omezeno, oznámí , že hodlá v provozování živnosti pokračovat, nebo požádá o změnu rozhodnutí o udělení koncese vydané na dobu určitou,
  • výmazem zahraniční osoby povinně zapsané v obchodním rejstříku nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku,
  • stanoví-li tak zvláštní právní předpis,
  • rozhodnutím živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění – vymezuje § 58 ŽZ (např. podnikatel přestane splňovat všeobecné podmínky provozování živnosti – bezúhonnost a způsobilost k právním úkonům, požádá-li o to sám podnikatel, zápis do živnostenského rejstříku na základě ohlášení byl proveden v rozporu se zákonem, a další).

 

 

 

 

 

Živnostenská kontrola (§ 60a - § 60e ŽZ), přestupky, správní delikty a sankce (§ 61 - § 64 ŽZ)

 

 

A. Živnostenská kontrola

 

Živnostenskou kontrolu provádí živnostenský úřad a v rámci své působnosti kontroluje zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem.

Kontrolu provádí zaměstnanci živnostenského úřadu a v rámci této činnosti můžou pořizovat zvukové a obrazové záznamy. Podnikatel má právo přizvat se ke kontrole třetí osobu, nepřítomnost třetí osoby ale není důvodem pro přerušení kontroly.

Živnostenský úřad může po provedení kontroly uložit podnikateli povinnost odstranit nedostatky.

 

B. Přestupky, správní delikty a sankce

 

Přestupky:

  • dopustí se fyzická osoba tím, že poruší zákonem stanovené povinnosti (např. tím, že provozuje živnost bez živnostenského oprávnění)
  • lze uložit pokutu v rozmezí od 1,- Kč až do 1.000.000,- Kč

 

Správní delikty:

  • dopustí se podnikající právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba tím, že poruší zákonem stanovené povinnosti (např. tím, že neoznačí místo podnikání či sídlo, neoznačí provozovnu a pod.)
  • lze uložit pokutu v rozmezí od 1,- Kč do 1.000.000,- Kč

 

 

 

Živnostenský rejstřík (§ 60 ŽZ)

 

Živnostenský rejstřík je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují údaje o podnikatelích a provozovaných živnostech a je veden v elektronické podobě. Má veřejnou a neveřejnou část, neveřejnou část tvoří informace o pokutách a sankcích a rodná čísla podnikatelů. Z veřejné části si může každý pořizovat výpisy a opisy.


XII. Správní řád a správní řízení

 

 

-          správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) je základním procesním předpisem upravujícím řízení před správním úřadem (správní řízení)

 

Systematika správního řádu

 

Správní řád se člení na celkem 8 částí:

  1. Úvodní ustanovení – vymezuje na jaké právní vztahy dopadá a stanoví základní zásady, na nichž staví nejen správní řád, ale které i dopadají na celé správní řízení
  2. Obecná ustanovení o správním řízení – definuje správní řízení a obsahuje úpravu postavení a úkonů správních orgánů i účastníků řízení a jejich zástupců, doručování, počítání času a určování lhůt, postupu před zahájením řízení, řízení v prvním stupni včetně dokazování a rozhodnutí, ochranu před nečinností správního orgánu, odvolací řízení, přezkumné řízení, obnovu řízení, nové rozhodnutí ve věci a správní exekuce
  3. Zvláštní ustanovení o správním řízení – upravuje speciální příslušnost orgánů právnických osob, změny příslušnosti a kompetenční spory, řízení před kolegiálním orgánem, dotčené orgány, zvláštní postupy před zahájením řízení (vysvětlení, zajištění důkazu a předběžnou informaci), společné řízení, sporné řízení, řízení o určení právního vztahu, řízení na místě, řízení s velkým počtem účastníků, řízení s předstihem žádosti a o výběru žádosti, záruku za splnění povinnosti, mezitímní a částečné rozhodnutí, závazná stanoviska, příkaz, doklad, rozklad a autoremeduru po podání žaloby ve správním soudnictví
  4. Vyjádření, osvědčení a sdělení – upravuje jak vyjádření, osvědčení a ověření, tak i jiná sdělení ze strany správního orgánu
  5. Veřejnoprávní smlouvy – upravuje problematiku veřejnoprávních smluv
  6. Opatření obecné povahy – upravuje problematiku opatření obecné povahy
  7. Společná, přechodná a závěrečná ustanovení – mj. upravuje i stížnosti na postup správních orgánů a stanoví důležitou zásadu, že pokud nějaký speciální zákon vylučuje aplikaci správního řádu, tak se přesto vždy použijí základní zásady činnosti správních orgánů, obsažené v části prvé správního řádu

Správní řízení

 

-                     je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá

-                     do správního řízení v širším slova smyslu je též zahrnován postup směřující k exekuci (nuceném výkonu) správního rozhodnutí, postup směřující k vydání vyjádření, osvědčení nebo sdělení, postup k uzavření veřejnoprávních smluv a postup směřující k vydání opatření obecné povahy

 

Zásady správního řízení

-                     zásada legality – porušení zákona má za následek přezkoumání nezákonného rozhodnutí, příp. nahrazení škody

-                     zásada správnosti – správní orgán je povinen použít nejvhodnějších prostředků, které vedou k správnímu vyřízení věci

-                     zásada ochrany veřejného a jiného obecného zájmu – správní orgány jsou povinny vyžadovat plnění povinností od osob, které jsou účastníky správního řízení nebo kterým byly tyto povinnosti uloženy (za neplnění může uložit pořádkovou pokutu)

-                     zásada ochrany práv a zájmů adresátů veřejné správy – správní orgány jsou povinny chránit práva a právem chráněné zájmy fyzických i právnických osob

-                     zásada přednosti smírného řešení – správní orgán se vždy, pokud to připouští povaha věci, pokusí o smírné vyřízení

-                     zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení – i mimo rámec konkrétního řízení je povinností správního orgánu poučit potenciální účastníky o právních předpisech, aby při neznalosti právních předpisů neutrpěli újmu

-                     zásada rychlosti a hospodárnosti – zbytečné průtahy v řízení či zbytečné zatěžování účastníků lze kvalifikovat jako nesprávný úřední postup

-                     zásada materiální pravdy – rozhodnutí správního orgánu vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, správní orgán není vázán návrhy účastníků, příp. jejich shodným tvrzením

-                     zásada přesvědčivosti rozhodnutí – že rozhodnutí musí být srozumitelně a jednoznačně odůvodněno

-                     zásada rovnosti účastníků řízení – v řízení, kde vystupuje více účastníků, mají všichni rovná procesní práva a povinnosti

 

Podání ve správním řízení

 

-                     jde o úkon účastníka správního řízení směřujícím vůči správnímu orgánu,  např.: žádost, odvolání, podnět atd.

-                     vždy musí být se posuzováno podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno (když účastník označí podání jako odvolání, ale podle obsahu se jedná o žádost, pak musí být posuzováno jako žádost)

-                     z podání musí být vždy patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje

-                     fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování; podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování.

-                     právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování

-                     musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí

-                     podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem

-                     je možno je také učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu, pokud bude do 5 dnů potvrzeno nebo doplněno výše uvedeným způsobem

-                     k učinění podání tedy není třeba zasílat jej doporučeně nebo je podávat osobně na podatelně, ale účastník si může vybrat z možností výše uvedených, která mu vyhovuje nejlépe

-                     podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný.

-                     podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo

 


XIII. Ochrana osobních údajů

 

-       ochranu osobních údajů upravuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

-       tento zákon upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států

-       současně se tímto zákonem zřídil Úřad na ochranu osobních údajů, kterému jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů a který vykonává působnost dozorového úřadu pro oblast ochrany osobních údajů

 

Ø  Zákon č. 101/2000 Sb. se vztahuje na:

 

-          osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby

-          veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky

 

Ø  Zákon č. 101/2000 Sb. se ale nevztahuje na:

 

-          zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu

-          nahodilé shromažďování osobních údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány

 

 

Osobní údaj

 

-          jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů

-          subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu

 

Citlivý údaj

 

-          osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů

-          citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů (otisky prstů, otisk dlaně a pod.)

-          citlivé osobní údaje je možné zpracovat pouze jestliže:

 

§  subjekt údajů dal ke zpracování výslovný souhlas

§  je to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů nebo jiné osoby nebo odvrácení bezprostředního závažného nebezpečí hrozícího jejich majetku, pokud není možno jeho souhlas získat zejména z důvodů fyzické, duševní či právní nezpůsobilosti, v případě, že je nezvěstný nebo z jiných podobných důvodů

§  se jedná o zpracování při poskytování zdravotních služeb, ochrany veřejného zdraví, zdravotního pojištění a výkon státní správy v oblasti zdravotnictví

§  je zpracování nezbytné pro zajištění a uplatnění právních nároků, atd.

 

 

Zpracování osobních údajů

 

-          jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky

-          zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace

 

Shromažďování osobních údajů

 

-          systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich dalšího uložení na nosič informací pro jejich okamžité nebo pozdější zpracování

 

Správce

 

-          každý subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí zpracování a odpovídá za něj

-          má tedy odpovědnost za samotné zpracování osobních údajů

-          zpracováním osobních údajů může správce zmocnit nebo pověřit zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak

-          za dodržování povinností stanovených zákonem o ochraně osobních údajů je však odpovědný jak správce, tak zpracovatel

-          účel zpracování osobních údajů správcem může vyplývat např. ze zákona nebo si jej může správce sám určit

-          např. úřady, soudy, zaměstnavatelé a pod.

-          práva a povinnosti správce:

 

§  stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány

§  shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu

§  uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování

§  zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů; bez tohoto souhlasu je může zpracovávat pouze např. jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů, pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení atd. (§ 5 odst. 2 zákona)

§  musí být schopen prokázat souhlas subjektu údajů se zpracováním osobních údajů po celou dobu zpracování údajů

§  požádá-li subjekt údajů o informaci o zpracování svých osobních údajů, je mu správce povinen tuto informaci bez zbytečného odkladu předat

§  informovat subjekt údajů o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou jeho osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat, komu mohou být osobní údaje zpřístupněny, o právu přístupu k jeho osobním údajům a o právu na opravu osobních údajů (výjimky – např. je takových údajů třeba k uplatnění práv a povinností, pak nemusí tuto informační a poučovací povinnost splnit),

§  a další

 

-          zaměstnanci správce nebo zpracovatele a jiné osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, mohou zpracovávat osobní údaje pouze za podmínek a v rozsahu správcem nebo zpracovatelem stanoveném

-          zaměstnanci správce nebo zpracovatele nemohou využívat osobní údaje, které jim jsou přístupné z titulu výkonu zaměstnání pro svou osobní potřebu

-          zaměstnanci správce nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, a další osoby, které v rámci plnění zákonem stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů; povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací

 

 

Zpracovatel

 

-          každý subjekt, který na základě zvláštního zákona nebo pověření správcem zpracovává osobní údaje podle tohoto zákona

-          povinnosti správce dle zákona o ochraně osobních údajů platí také pro zpracovatele osobních údajů

 

 

Souhlas se zpracováním osobních údajů

 

-          svobodný a vědomý projev vůle subjektu údajů, jehož obsahem je svolení subjektu údajů se zpracováním osobních údajů

-          jde o základní podmínku zpracování osobních údajů

-          souhlas nemusí být dán v případě výjimek stanovených zákonem (jak bylo uvedeno shora - např. jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů, pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě atd. - § 5 odst. 2 zákona)

 

 

Oznamovací povinnost

 

-          ten, kdo hodlá jako správce zpracovávat osobní údaje nebo změnit registrované zpracování podle tohoto zákona, je povinen tuto skutečnost písemně oznámit Úřadu pro ochranu osobních údajů (Úřad) před zpracováváním osobních údajů

-          obsahuje-li oznámení všechny náležitosti stanovené zákonem, lze po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení oznámení zahájit zpracování osobních údajů; Úřad v takovém případě zapíše informace uvedené v oznámení do registru

-          neobsahuje-li oznámení všechny náležitosti zákonem stanovené, Úřad neprodleně zašle oznamovateli výzvu, v níž upozorní na chybějící nebo nedostatečné informace a stanoví lhůtu k doplnění; v případě doplnění oznámení začíná běžet 30ti denní lhůta pro zahájení zpracování údajů dnem doručení doplnění oznámení; v případě, že Úřad neobdrží doplnění oznámení ve stanovené lhůtě, nahlíží na učiněné oznámení tak, jako by nebylo podáno

-          výjimky z oznamovací povinnosti – oznamovací povinnost se nevztahuje na zpracování osobních údajů:

 

§  které jsou součástí datových souborů veřejně přístupných na základě zvláštního zákona

§  které správci ukládá zvláštní zákon nebo je takových osobních údajů třeba k uplatnění práv a povinností

§  jde-li o zpracování, které sleduje politické, filosofické, náboženské nebo odborové cíle, prováděné v rámci oprávněné činnosti sdružení, a které se týká pouze členů sdružení, nebo osob, se kterými je sdružení v opakujícím se kontaktu souvisejícím s oprávněnou činností sdružení, a osobní údaje nejsou zpřístupňovány bez souhlasu subjektu údajů

 

Jestliže správce hodlá ukončit svoji činnost, je povinen Úřadu neprodleně oznámit, jak naložil s osobními údaji, pokud se na jejich zpracování vztahuje oznamovací povinnost.

 

Správce nebo na základě jeho pokynu zpracovatel je povinen provést likvidaci osobních údajů, jakmile pomine účel, pro který byly osobní údaje zpracovány, nebo také na základě žádosti subjektu údajů.

 

 

Odkaz na webové stránky Úřadu: www.uoou.cz

 


XIV. Ochrana utajovaných informací

 

-          tuto problematiku upravuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti

-          tento zákon upravuje zásady pro stanovení informací jako informací utajovaných, podmínky pro přístup k nim a další požadavky na jejich ochranu, zásady pro stanovení citlivých činností a podmínky pro jejich výkon a s tím spojený výkon státní správy

 

Utajovaná informace

 

-          informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací (stanoví vláda nařízením)

 

Zájem České republiky

 

-          zachování její ústavnosti, svrchovanosti a územní celistvosti, zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, mezinárodních závazků a obrany, ochrana ekonomiky a ochrana života nebo zdraví fyzických osob

 

Újma České republiky

 

-          poškození nebo ohrožení zájmu České republiky

-          podle závažnosti poškození nebo ohrožení zájmu České republiky se újma člení na mimořádně vážnou újmu, vážnou újmu a prostou újmu

 

Stupně utajení

 

-          utajovaná informace se klasifikuje stupněm utajení:

 

a)    přísně tajné, jestliže její vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může způsobit mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky,

b)    tajné, jestliže její vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může způsobit vážnou újmu zájmům České republiky,

c)    důvěrné, jestliže její vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může způsobit prostou újmu zájmům České republiky,

d)    vyhrazené, jestliže její vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může být nevýhodné pro zájmy České republiky.

 

Každý, kdo má mít přístup k utajovaným informacím, tj. např. zaměstnanci při výkonu zaměstnání, příslušníci PČR, úředníci atd., musí splňovat podmínky pro přístup k utajovaným informacím, které stanoví zákon č. 412/2005 Sb., zejména:

 

-          být držitelem oznámení o splnění podmínek pro přístup k utajované informaci stupně utajení Vyhrazené nebo osvědčení pro přístup k utajované informaci stupně utajení přísně tajné, tajné, důvěrné,

-          splňovat podmínky bezúhonnosti, způsobilosti k právním úkonům, zletilosti, osobností způsobilosti, bezpečnostní spolehlivosti atd.

 

Povinnosti při ochraně utajovaných skutečností

 

-          každý má povinnost:

 

§  neprodleně odevzdat nalezenou utajovanou informaci nebo utajovanou informaci získanou v rozporu s tímto zákonem Národnímu bezpečnostnímu úřadu, policii nebo zastupitelskému úřadu České republiky

§  každý, kdo měl nebo má přístup k utajované informaci, je povinen zachovávat o ní mlčenlivost a nesmí k ní umožnit přístup neoprávněné osoby

 

-         povinnosti dalších osob, zejména těch, které mají přístup k utajovaným informacím, stanoví zákon

 

Státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti vykonává Národní bezpečnostní úřad.

 

 


XV. Obchodní tajemství

 

-          ochrana obchodního tajemství je zakotvena v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), a to v ustanoveních § 17 až § 20

 

Definice obchodního tajemství:

 

-          náleží k podniku podnikatele

-          tvoří jej veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje

-          základní znaky tedy jsou:

Ø   jedná se o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy

Ø   tyto skutečnosti souvisejí s podnikem

Ø   mají skutečnou nebo alespoň potenciální hodnotu, ať již materiální či nemateriální povahy

Ø   nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné,

Ø   podnikatel má zájem na jejich utajení a

Ø   jejich utajení odpovídajícím způsobem také zajišťuje

 

-          mezi skutečnosti obchodní povahy, které lze považovat v určitém konkrétním případě za obchodní tajemství, patří např. seznamy zákazníků, popřípadě dodavatelů, obchodní plány, cenové kalkulace výrobní náklady, marketinkové studie, připravované vzorníky atd.

-          za skutečnosti výrobní povahy tvořící obchodní tajemství lze považovat výrobní programy, technologické postupy, výrobní vzory a prototypy, receptury atd.

-          ke skutečnostem technické povahy, které lze chránit jako obchodní tajemství, se dají řadit technické výkresy, projektová dokumentace atd.

-          výlučné právo s obchodním tajemstvím nakládat, zejména udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takového užití má pouze podnikatel provozující podnik, na který se obchodní tajemství vztahuje

-          považuje se za vhodné, aby podnikatel zdůraznil povinnost k ochraně obchodního tajemství např. v pracovní smlouvě formou povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech tvořících obchodní tajemství, případně i se stanovením smluvní pokuty za porušení povinnosti mlčenlivosti

-          obecně ale platí, že obchodní tajemství je chráněno již zákonem (obchodní zákoník) a v případě porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství se lze účinně bránit (podnikateli zde náleží stejná ochrana, jako v případě nekalé soutěže)

 

-          rozdíl mezi obchodním tajemstvím a utajovanou informací: utajovaná informace je utajovanou v zájmu České republiky, kdežto obchodní tajemství je chráněno v zájmu podnikatele, kterého se týká; v obou případech je ochrana upravena v zákoně

 


XVI. Poskytování informací

 

 

-               upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím

-               povinnými subjekty, které musí podle tohoto zákona poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou:

 

-          státní orgány

-          územní samosprávné celky a jejich orgány

-          veřejné instituce (např. veřejné vysoké školy, ČR, ČT)

-          subjekty, jimž svěřena rozhodovací pravomoc v oblasti veřejné správy (např. komory, stráže, ředitelství silnic a dálnic)

-          subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, když tyto subjekty poskytují informace v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti

 

Informace

 

-          jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního, když informací není počítačový program

-          to, čím povinný subjekt disponuje, případně co má mít, ale také to, co musí na základě žádosti teprve utvořit

 

 

Povinné zveřejňování informací

 

-          každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie, informace vyjmenované v § 5 zákona (např. důvod a způsob svého založení, adresu elektronické podatelny, popis své organizační struktury atd.)

-          povinné informace musí povinné subjekty zveřejňovat taky způsobem umožňujícím dálkový přístup

 

Poskytování informací na žádost

 

-          na žádost ad hoc, tomu kdo se ptá, žádá

-          v požadovaném formátu a jazyku

-          nejde o zjišťování informací na žádost, ale o poskytování existujících informací

-          pokud žádost o poskytnutí informace směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může povinný subjekt co nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace (žadatel ale může trvat na přímém poskytnutí informace)

-          způsob věcného vyřízení žádosti:

 

§  poskytnutí informace – faktický úkon, nemá žádnou formu, pořizuje se záznam, může být poskytnuto i např. telefonicky

§                        odmítnutí žádosti – jde o rozhodnutí, formální úkon

§                        kombinace – poskytnutí informace a ve zbytku odmítnutí

 

-    pokud žádost neobsahuje všechny náležitosti, povinný subjekt vyzve žadatele k doplnění

-          žádost je podaná dnem kdy přišla povinnému subjektu, forma není předepsaná, žádost může být i ústní

-          náležitosti: kdo činí, komu je určena, výslovné dovolání se zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a současně musí být zjevné, o jakou informaci žadatel žádá – žádost musí být specifikována dostatečně konkrétně a srozumitelně

 

Postup při vyřizování žádosti

 

-          povinný subjekt může, je-li už informace někde zveřejněna, odkázat na zveřejněnou informaci

-          výzva k doplnění požadovaných údajů o žadateli – do 7 dnů od obdržení  žádosti, žadatel má 30 dnů na upřesnění, když žádost neupřesní, je odložena

-          výzva k upřesnění či vysvětlení předmětu žádosti - do 7 dnů od obdržení žádosti, žadatel má 30 dnů na upřesnění, když žádost neupřesní, je odmítnuta rozhodnutím

-          k poskytnutí informace stanoví zákon lhůtu 15 dnů, je možné ji prodloužit o 10 dnů ze zákonných důvodů

 

 

Důvody odmítnutí žádosti či omezení poskytnutí žádosti

 

-          obligatorní:

Ø   ochrana utajovaných informací

Ø   ochrana osobnosti a osobních údajů

Ø   ochrana obchodního tajemství

Ø   ochrana důvěrnosti majetkových poměrů

Ø   sdělené nepovinnou osobou (bez souhlasu) – povinný subjekt se dověděl informaci od nepovinné osoby a já bych takovou informaci chtěla vědět - neposkytne mi ji bez souhlasu nepovinné osoby

Ø   ochrana duševního vlastnictví

Ø   informace o probíhajícím trestním řízení, o rozhodovací činnosti soudů, o plnění úkolů zpravodajských služeb, o kontrolách prováděných NKÚ, o opatřeních proti „praní špinavých peněz“...

-    fakultativní:

Ø  interní pokyny a personální předpisy

Ø  nové informace v neskončeném řízení

 

 

 

Úhrada nákladů

 

-                                  v zásadě bezplatně

-                                  povinný subjekt může žádat úhradu ve výši nepřesahující náklady spojené s:

§  vyhledáním informace, jen když je mimořádně rozsáhlé

§  pořízení kopie – pokud se požaduje poskytnutí kopie dokumentu

§  opatřením médií

§  odesláním informace žadateli – např. poštovné

-          subjekt poskytující informaci je povinen písemně oznámit výši úhrady před poskytnutím informace, jinak ztratí nároku na úhradu nákladů

-          vydání informace je pak podmíněno zaplacením

 

Opravné prostředky

 

- odvolání/rozklad: proti rozhodnutí o odmítnutí

- stížnost: na postup při vyřízení (nečinnost, výše úhrady)

 

 


XVII. Zákon o soukromé bezpečnostní činnosti a soukromé bezpečnostní službě

 

 

Důvody přijetí zákona:

 

-          nedostatečnost jejich právní úpravy; přitom nápravu nedostatků nelze zjednat pouhou novelou živnostenského zákona, která navíc nemůže vyřešit všechny problémy provozování těchto činností včetně zajišťování bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu

-          je tudíž nezbytné uplatnit systémové řešení, přihlížející i k právním úpravám a zkušenostem z provozování obdobných činností v jiných zemích, především v zemích Evropské unie, změnit nevyhovující právní úpravu a přijmout novou, samostatnou komplexní zákonnou úpravu

-          účinnost je navrhovaná od 1.1.2013, s největší pravděpodobností se ale tento termín nestihne

 

Předmět úpravy

 

-          zákon má upravovat:

 

a)    podmínky poskytování soukromé bezpečnostní činnosti provozovatelem soukromé bezpečnostní služby

b)    podmínky zajišťování bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu a

c)    působnost orgánů vykonávajících státní správu na tomto úseku

 

 

Soukromá bezpečnostní služba

 

-          podnikatelská činnost spočívající v poskytování bezpečnostní činnosti jiné osobě prováděním:

a) hlídací služby,

b) detektivní služby,

c) technické služby k ochraně osob a majetku nebo

d) bezpečnostního poradenství

 

Hlídací služba

 

-          činnost prováděná formou fyzické ochrany při

a)    ochraně osoby,

b)    ostraze majetku,

c)    ochraně přepravy osob a majetku,

d)    zajišťování pořádku v místě soustředění osob, zejména při pořádání veřejného shromáždění, slavnosti nebo společenského, kulturního, sportovního anebo jiného podniku nebo

e)    provozování zabezpečovacího anebo poplachového systému, provozování jejich částí nebo vyhodnocování narušení chráněného objektu anebo místa

 

Detektivní služba

 

-          činnost prováděná formou pátrání při:

a)      hledání osoby,

b)      hledání majetku,

c)      pozorování činnosti osoby,

d)     zjišťování skutečností, které mohou sloužit jako důkaz v řízení před soudem nebo správním orgánem,

e)      získávání informací o osobním stavu fyzické osoby,

f)        získávání informací o jednání osoby nebo o jejích majetkových poměrech nebo

g)      získávání informací o protiprávním jednání osob ohrožujících obchodní tajemství

 

Technická služba

 

-          činnost spočívající ve výzkumu, vývoji, projektování, výrobě, montáži, údržbě, revizi a opravě zabezpečovacích nebo poplachových systémů a zařízení, sloužících k ochraně osoby nebo majetku před neoprávněnými zásahy, včetně zabezpečovacích systémů a zařízení umožňujících pozorování pohybu a projevu osoby v chráněném objektu anebo místě nebo v jejich okolí

 

Zajišťování bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu

 

-          výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní potřebu zaměstnavatele, pokud není předmětem jeho podnikatelské činnosti a je vykonávána alespoň jednou osobou v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k zaměstnavateli, která je pro její výkon ozbrojena zbraní

-          za výkon bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu se nepovažuje výkon činnosti a zaměstnání vrátných, recepčních a dalších obdobných zaměstnání, která nejsou přímo určena k ochraně majetku podnikatele

 

Podmínky provozování soukromé bezpečnostní služby

 

-          provozovat soukromou bezpečnostní službu může ten, kdo je držitelem licence k provozování soukromé bezpečnostní služby

-          licenci vydává na žádost fyzické nebo právnické osoby Ministerstvo vnitra

-          licence se vydává na dobu 5 let, není-li požadováno vydání licence na dobu kratší, a je nepřevoditelná

 

Podmínky vydání licence fyzické osobě

 

-          držitelem licence může být fyzická osoba, která:

a)     je státním občanem České republiky, občanem členského státu Evropské unie, občanem jiného smluvního státu dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo občanem Švýcarské konfederace

b)     dosáhla věku 21 let

c)     je plně způsobilá k právním úkonům

d)    je bezúhonná

e)     je spolehlivá

f)      je odborně způsobilá

g)     je zdravotně způsobilá, má-li osobně vykonávat detektivní službu nebo hlídací službu; to neplatí pro výkon činnosti při provozování zabezpečovacího anebo poplachového systému nebo při vyhodnocování narušení chráněného objektu anebo místa, a

h)     je držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti pro výkon citlivé činnosti nebo osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné, má-li provozovat hlídací službu k ochraně kritické infrastruktury

 

-          fyzická osoba může provozovat soukromou bezpečnostní službu prostřednictvím ustanoveného odpovědného zástupce; odpovědného zástupce musí fyzická osoba ustanovit, nemá-li na území České republiky trvalý pobyt

 

Podmínky vydání licence právnické osobě

 

-          držitelem licence může být právnická osoba, pokud:

a)   fyzická osoba, která je statutárním orgánem, členem statutárního orgánu, prokuristou nebo vedoucím organizační složky podniku

1.        dosáhla věku 21 let

2.        je plně způsobilá k právním úkonům

3.        je bezúhonná

4.        je spolehlivá

5.        je odborně způsobilá; v případě, že statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu je několik fyzických osob, musí podmínku odborné způsobilosti splňovat alespoň jedna z těchto fyzických osob

6.        je zdravotně způsobilá, má-li osobně vykonávat detektivní službu nebo hlídací službu; to neplatí pro výkon činnosti při provozování zabezpečovacího anebo poplachového systému nebo při vyhodnocování narušení chráněného objektu anebo místa, a

7.        je držitelem dokladu o bezpečnostní způsobilosti pro výkon citlivé činnosti nebo osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné, má-li být provozována hlídací služba k ochraně kritické infrastruktury

b)   fyzická osoba, která má nejméně 15% podíl v právnické osobě, je spolehlivá a bezúhonná

c)   její obchodní firma nemůže vzbudit dojem, že jde o instituci, která plní úkoly veřejné správy a

d)   její vlastníci jsou známi

-          právnická osoba může provozovat soukromou bezpečnostní službu prostřednictvím ustanoveného odpovědného zástupce

 

Kvalifikační  předpoklady zaměstnance vykonávajícího bezpečnostní činnost

 

-          držitel licence je povinen k výkonu bezpečnostní činnosti zaměstnávat pouze osobu, která:

a)    je státním občanem České republiky, občanem členského státu Evropské unie, občanem jiného smluvního státu dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo občanem Švýcarské konfederace

b)    dosáhla věku 18 let

c)    je plně způsobilá k právním úkonům

d)    je bezúhonná

e)    je spolehlivá

f)     je zdravotně způsobilá, má-li osobně vykonávat detektivní službu nebo hlídací službu; to neplatí pro výkon činnosti při provozování zabezpečovacího anebo poplachového systému nebo při vyhodnocování narušení chráněného objektu anebo místa, a

g)    je odborně způsobilá k výkonu bezpečnostních činností

 

 

Zákon stanoví, co se rozumí bezúhonností, spolehlivostí, zdravotní způsobilostí, odbornou způsobilostí (požadavky na vzdělání a praxi) atd.

 

Povinnost mlčenlivosti

 

-          provozovatel soukromé bezpečnostní služby a zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozví v souvislosti s provozováním soukromé bezpečnostní služby nebo vykonáváním bezpečnostní činnosti, s výjimkou případů, kdy ho této povinnosti zprostí osoba, která poskytování služby objednala a v případě, kdy jde o skutečnosti týkající se jiné osoby, i tato osoba

-          povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolávat vůči orgánům činným v trestním řízení

-          povinnost mlčenlivosti trvá i po zániku oprávnění k provozování soukromé bezpečnostní služby nebo po skončení pracovněprávního nebo obdobného vztahu

 

 

 

Smlouva o poskytování bezpečnostní činnosti

 

-          smlouva o poskytování bezpečnostní činnosti musí mít písemnou formu, jinak je neplatná

-          provozovatel soukromé bezpečnostní služby je povinen pro účely tohoto zákona vést v sídle smlouvy a uchovat je nejméně 5 let od skončení smluvního vztahu

 

Osobní údaje

 

-          při provozování hlídací služby a detektivní služby je provozovatel soukromé bezpečnostní služby a zaměstnanec oprávněn zpracovávat osobní údaje pouze k účelu stanovenému tímto zákonem

-          bez souhlasu subjektu údajů je provozovatel soukromé bezpečnostní služby a zaměstnanec oprávněn zpracovávat osobní údaje, pokud se jedná o oprávněný zájem objednatele

-          provozovatel soukromé bezpečnostní služby poskytne osobní údaje zjištěné při výkonu bezpečnostní činnosti v rozsahu předmětu smlouvy o poskytování bezpečnostní činnosti objednateli

-          provozovatel soukromé bezpečnostní služby poskytne osobní údaje získané při výkonu bezpečnostní činnosti Policii České republiky a dalším orgánům činným v trestním řízení nebo správním orgánům v případě podezření ze spáchání konkrétního trestného činu nebo správního deliktu

 

 

Náhrada škody

 

-          zákon stanoví pravidla k povolání odpovědnosti za škodu, kterou způsobí provozovatel soukromé bezpečnostní služby či jeho zaměstnanec (např. klientovi)

-          zákon stanoví povinnost pojištění pro případ odpovědnosti za škodu, kdy minimální limit pojistného plnění z pojištění odpovědnosti provozovatele soukromé bezpečnostní služby musí činit 5 000 000 Kč

 

Zákon dále stanoví podrobně povinnosti a oprávnění při provádění soukromých bezpečnostních služeb a omezení provádění těchto služeb, problematiku dozoru a dohledu nad výkonem soukromé bezpečnostní služby, správní delikty atd.

 

Přechodné ustanovení

 

-          živnostenské oprávnění k živnosti „Ostraha majetku a osob“, „Služby soukromých detektivů“ a „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“ vydané podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za licenci vydanou podle tohoto zákona

-          živnostenské oprávnění k živnosti „Ostraha majetku a osob“, „Služby soukromých detektivů“ a „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“ vydané podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zaniká do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

-          ten, kdo ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splňuje podmínky k provozování živnosti „Ostraha majetku a osob“, „Služby soukromých detektivů“ a „Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob“ dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, musí nejpozději ve lhůtě 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona splňovat podmínku bezúhonnosti, spolehlivosti, odborné způsobilosti a zdravotní způsobilosti, je-li vyžadována

-          zaměstnanec musí nejpozději ve lhůtě 2 let od nabytí účinnosti tohoto zákona splňovat podmínku bezúhonnosti, spolehlivosti, odborné způsobilosti a zdravotní způsobilosti, je-li vyžadována

 

 

Změna zákona o správních poplatcích

 

-          za vydání licence k provozování soukromé bezpečnostní služby právnickou osobou se bude vybírat správní poplatek ve výši 20.000,- Kč, za provozování fyzickou osobou pak 5.000,- Kč

-          dále se stanoví správní poplatky za registraci bezpečnostní činnosti pro vlastní ochranu, za změny licencí a pod.

 


XVIII. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Požární ochrana.

 

-          předpisy týkající se BOZP:

Zákony

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé souvislosti s přijetím zákoníku práce
  • Zákon č. 338/2005 Sb., úplné znění zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, jak vyplývá z pozdějších změn
  • Zákon č. 435/2004 Sb., zákon o zaměstnanosti
  • Zákon č. 382/2005 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 251/2005 Sb., zákon o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 349/2004 Sb., úplné znění zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky
  • Zákon č. 372/ 2011 Sb., zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)
  • Zákon č. 59/2006 Sb., zákon o prevenci závažných havárií
  • Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců

Vyhlášky

  • Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli
  • Vyhláška č. 309/2005 Sb., o zajišťování technické bezpečnosti vybraných zařízení
  • Vyhláška č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady
  • Vyhláška 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody
  • Vyhláška č. 450/2005 Sb., o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků

Nařízení vlády

  • Nařízení vlády č. 361/ 2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů
  • Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
  • Nařízení vlády č. 201/ 2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úraz
  • Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků
  • Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů
  • Nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky
  • Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu
  • Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
  • Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
  • Nařízení vlády č. 272/ 2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
  • Nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti

 

BOZP

Základním předpisem úpravy BOZP je zákoník práce (§ 101 až § 108):

 

Povinnosti zaměstnavatele

 

-          zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce

-          povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích

-          náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance

-          zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování

-          není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky; osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem

-          zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu

-          zaměstnavatel je povinen vést knihu úrazů o evidenci všech úrazů, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny

-          zaměstnavatel je navíc povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo

 

a)    ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo

b)    k úmrtí zaměstnance

-          jedno vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům

 

 

Práva a povinnosti zaměstnance

 

-          zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná

-          zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance

-          každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci

-          zaměstnanec je povinen dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu

-          zaměstnanec je povinen nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci; zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno

-          zaměstnanec je povinen oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení

-          zaměstnanec je povinen bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin

-          zaměstnanec je povinen podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek

 

 

Požární ochrana

 

-          základním předpisem upravujícím povinnosti při požární ochraně je zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně

-          dalším předpisem upravujícím tuto problematiku je vyhláška o požární prevenci č. 246/2001 Sb.

 

Základní pojmy, práva a povinnosti stanovené v těchto předpisech:

 

-          požárem je každé nežádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení nebo zranění osob nebo zvířat, ke škodám na materiálních hodnotách nebo životním prostředí a nežádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata, materiální hodnoty nebo životní prostředí bezprostředně ohroženy

-          každý je povinen v souvislosti se zdoláváním požáru poskytnout osobní pomoc, a to provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob, uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření, ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení, poskytnout osobní pomoc jednotce požární ochrany

-          právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti

-          činnosti zaměstnanců, popřípadě dalších osob při vzniku požár vymezují Požární poplachové směrnice

-          cvičný požární poplach se vyhlašuje pro osoby, které jsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu k provozovateli činnosti

-          fyzická osoba je povinna počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru

-          fyzická osoba nesmí vědomě bezdůvodně přivolat jednotku požární ochrany nebo zneužít linku tísňového volání

-          fyzická osoba nesmí poškozovat, zneužívat nebo jiným způsobem znemožňovat použití hasicích přístrojů nebo jiných věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení

-          fyzická osoba nesmí provádět vypalování porostů

-          fyzická osoba je povinna oznamovat bez odkladu územně příslušnému hasičskému záchrannému sboru každý požár vzniklý při činnostech, které vykonává, nebo v prostorách, které vlastní nebo užívá, je povinna uhasit požár, je-li to možné nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření

-          zásady zabezpečení požární ochrany objektu stanovuje také požární řád pracoviště

-          zaměstnanci musí být při nástupu do zaměstnání a následně každé 2 roky proškoleni o požární ochraně; musí být seznámeni s organizací a zajištěním požární ochrany a se základními povinnostmi vyplývajícími z předpisů o požární ochraně, s požárním řádem, s požárními poplachovými směrnicemi, popřípadě s požárním evakuačním plánem a další dokumentací obsahující stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech vykonávaných na pracovišti, s rozmístěním a se způsobem použití věcných prostředků požární ochrany na pracovišti

 

 

 
Copyright © 2017 RPIC-EKONOMSERVIS Přerov s.r.o.. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.