Přípravný kurz Strážný - podklady - první pomoc Email

Studijní materiál kurzu Strážný:
První pomoc

Vypracoval: Petr Bartoň

Obsah

1 Obecná část

2 Speciální část

3 Literatura

 

1 Obecná část

 

1.1 Obecné zásady první pomoci

První pomoc je soubor činností, které jsou nutné uskutečnit při náhlém ohrožení či postižení zdraví. Tyto činnosti mají co nejvíce omezit rozsah a následky postižení. Cílem první pomoci je zachránit život, zabránit zhoršení zdravotního stavu, urychlit proces uzdravení. První pomoc dělíme na:

 

1. Technickou - jejím cílem je co nejefektivněji odstranit příčiny postižení a vytvoření podmínek pro vlastní poskytování první pomoci.

2. Laickou zdravotnickou - jedná se o základní a technická opatření, tyto je schopný poskytnout člověk bez zdravotnického vzdělání a bez specializovaného vybavení. Tato první pomoc zahrnuje taktéž přivolání odborné zdravotnické pomoci (ZZS) a event. transport postiženého na místo, kde je možné odbornou pomoc zajistit.

3. Odbornou - jedná se o pomoc zdravotnickou, zajištěnou lékaři, zdravotními sestrami, záchranáři.

Rozsah postižení či poranění zjišťujeme:

a) pohledem - sledujeme vzhled, barvu kůže (např. bledá u zástavy oběhu, červená u přehřátí či otrav, cyanotická \namodralá\ u dusícího se jedince...)

b) poslechem - v rámci navázání kontaktu s postiženou osobou, dále zjištění dechové činnosti

c) pohmatem - především kontrola oběhu, dechu - zvedání hrudníku, event. vnější poranění

 

K obecným zásadám patří zajištění bezpečnosti nejen postiženému, ale i sobě. Je-li postižení způsobeno vnější příčinou (např. otrava plynem, požár atd.) je nutné postiženého dostat z dosahu vnějšího působení a až poté zahájit činnosti související

s první pomocí. Nejprve pacienta vyšetříme a zjistíme rozsah postižení, poté voláme Zdravotnickou záchrannou službu (ZZS) - tel. č. 155.

Je možné také volat SOS linku 112, ta se však doporučuje výhradně u hromadných neštěstí. Po přivolání odborné pomoci provádíme vlastní laickou první pomoc, kontrolujeme a sledujeme postiženého do příjezdu ZZS.

Pokud se zachránce nachází v uzavřeném objektu sám, je nutné před příjezdem ZZS přerušit úkony první pomoci a umožnit vjezd. Je-li v objektu zachránců více, tak jeden z nich zajišťuje pomoc a vyšle druhého.

1.2 Základní životní funkce

Před zahájením poskytování první pomoci je třeba zkontrolovat stav základních životních (vitálních) funkcí, těmi jsou: vědomí, dýchání a srdeční aktivita. Zjistit stav těchto funkcí by měl být schopen každý, bez ohledu na to, zdali má či nemá zdravotnické vzdělání.

A. Vědomí: Tuto životní funkci lze poměrně jednoduše zjistit na základě podnětů a dotazů směrem k postiženému. Všímáme si, zdali odpovídá na dotazy, reaguje-li na oslovení, sledujeme, zdali odpovídá srozumitelně, popř. jen vydává vzkřeky, mumlá... Pokud dotyčný nereaguje na oslovení, zatřeseme s postiženým a opět sledujeme reakci. Pokud nereaguje ani na tento podnět, přistoupíme k tzv. algickému podnětu - postiženého např. štípneme v podpaží, pod ušní lalůček, popř. přejíždíme klouby pod hrudní kost.

B. Dýchání: Ke zjištění dechové aktivity použijeme hřbet nebo dlaň ruky, kterou přiložíme k ústům a sledujeme, zdali ucítíme závan teplého vzduchu. Taktéž sledujeme pohyby hrudníku (pozor: pohyb hrudníku ještě nemusí znamenat, že postižený dýchá!!!).

C. Srdeční aktivita: Dříve se tato funkce zjišťovala detekcí (nahmatáním) pulsu na krční tepně a to nejméně dvěma prsty. Dle nejnovějších doporučení se

D. při hodnocení základních životních funkcí kontrola pulsu hmatem již nedoporučuje vzhledem k prodloužení doby od kontroly k vlastní masáži srdce.

Pokud zjistíme, že je postižený v bezvědomí a nedýchá, přistoupíme ihned k nepřímé srdeční masáži a nezdržujeme se kontrolou pulsu!

1.3 Složky integrovaného záchranného systému, spolupráce

Definice: Integrovaný záchranný systém (IZS) je efektivní systém vazeb, pravidel, spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události.

 

Základní složky IZS jsou:

· Hasičský záchranný sbor České republiky,

· Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany,

· Zdravotnická záchranná služba

· Policie České republiky

Při poskytování první pomoci je nezbytná spolupráce se složkami IZS a to především se Zdravotnickou záchrannou službou, popř. Hasičským záchranným sborem a Policií ČR.

Pro přivolání odborné zdravotnické pomoci používáme výhradně tel. č. 155.    Nedoporučuje se používat tísňovou linku 112 z důvodu časové prodlevy při přepojování na příslušnou oblastní (krajskou) organizaci. Pro tel. rozhovor s operátorem platí několik pravidel.

· Nejprve udáme, odkud voláme - místo, adresa, popis objektu, č. domu, patro.

· Poté sdělíme, proč voláme - popíšeme aktuální situaci, stav postiženého, co se stalo, event. příčinu, je-li známá, rozsah poranění.

· Snažíme se popsat, jak dlouho přibližně příznaky či potíže trvají.

· Dále sdělíme své jméno, popř. údaj o počtu zachránců, popis nejvhodnější přístupové cesty.

Podobná pravidla platí také pro přivolání Hasičského záchranného sboru, je-li nutné. Použijeme tel. č. 150, popíšeme situaci, rozsah škod, poranění.

Nikdy neukončujeme hovor jako první!

1.4 Legislativa - Neposkytnutí první pomoci - zákon č. 140\1961

Neposkytnutí první pomoci je trestným činem, dle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 207 a § 208 sankce

za neposkytnutí pomoci. Tento trestný čin je v zákoně přesně formulován, rozdílnou trestní sazbou je rozlišeno neposkytnutí pomoci v případech, - kdy tak bylo možno učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, - kdy byl podle povahy svého zaměstnání dotyčný povinen takovou pomoc poskytnout, - kdy řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.

Do příjezdu záchranné služby je občan povinen poskytnout první pomoc dle svých možností a schopností. První pomoc nemusíme poskytnout, pouze pokud by bylo ohroženo zdraví zachránce (požár, úseky pod napětím apod.), či někoho jiného.

2 Speciální část

 

2.1 První pomoc při zástavě oběhu, dechu, poruchách vědomí

Poruchy vědomí - vědomí je jedna ze základních životních funkcí, která se hodnotí v rámci poskytování první pomoci - viz obecná část. Příznaky poruch vědomí jsou: bezvládně ležící člověk, nereagující na oslovení ani bolestivé podněty, mohou být přítomny křeče, zapadlý jazyk, který uzavírá vstup do dýchacích cest.

Po zhodnocení poruchy vědomí voláme na linku 155, provedeme technickou první pomoc, kdy se snažíme eliminovat vlivy, které by mohly ohrozit bezpečnost naši i postiženého (uhasit požár, vypnout zdroj el. napětí atd.). Dále uvolníme dýchací cesty - odstranění zbytků potravy či jiných předmětů z dutiny ústní, záklon hlavy.

Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, vždy zahajujeme kardiopulmonální resuscitaci (KPR), bude popsána níže.

Zástava dechu, oběhu - tyto životní funkce hodnotíme současně s vědomím. Pokud zjistíme, že postižený nedýchá a je v bezvědomí, nezdržujeme se hmatáním pulsu a přistupujeme k oživovacím procesům (KPR). Jedná se o soubor opatření vedoucích k obnově základních životních funkcí, kombinaci nepřímé srdeční masáže a dýchání z plic do plic.

· Postiženého položíme na záda na tvrdou podložku, nejlépe na zem.

· Zakloníme hlavu, tahem za bradu a tlakem na čelo, tím uvolníme event. zapadlý jazyk.

· Zjistíme, zdali postižený dýchá, viz obecná část

· Pokud si NEJSME jisti, zdali dýchá, berme v úvahu horší variantu

· Zahájíme vlastní resuscitaci - přiložíme ruce na střed hrudní kosti, přikládáme dlaně, prsty se nedotýkají hrudníku (je možné je proplést), napneme lokty, stisky provádíme kolmo k pacientovi vahou těla. Stlačujeme hrudník cca 5cm (hodnota u dospělých), frekvence stlačování je 100/min, tj. cca 2 za sekundu.

· Je možné přistoupit k dýchání z plic do plic. Zahajuje se 2 vdechy. Zakloníme hlavu, ucpeme nos, otevřeme ústa a přiložíme k nim svá ústa a provedeme umělý vdech, ten by měl trvat cca 1 sekundu o objemu normálního nádechu. Nepřímou srdeční masáž kombinujeme v poměru ke vdechům 30 : 2.

Dle nových pravidel, vydaných Evropskou radou pro resuscitaci nemá dýchání z úst do úst jasný přínos, zvláště v případech, kdy ho dotyčný zachránce neovládá.

V dnešní době se nedoporučuje nebo spíše zakazuje laikům provádět dýchání z úst do úst. Jedná se o dosti složitý úkon, a proto při poskytnutí od neškolené osoby může způsobit více škody než užitku. Dýchaní podle dřívější teorie 30:2 (stlačení: vdech) vede k přerušení masáže srdce a tím i k snížení šance na návrat životních funkcí. Dýchat nemusíme ani z důvodu, že v těle člověka je stále dostatek kyslíku, který stlačováním rozvádíme k důležitým orgánům (mozek, srdce). Tento kyslík vystačí cca na 5 minut.

2.2 První pomoc při krvácivých stavech

Objem krve dospělého člověka je od 4,5 do 6 litrů krve, ztráta, se kterou je organismus schopen se vypořádat je cca 10%. Vyšší ztráty vedou k rozvoji šokového stavu. Jedná-li se o krvácení z velké tepny (pažní, krční, stehenní), může dojít k vykrvácení již v řádech desítek sekund, u velké žíly v řádech minut.

Krvácivé stavy můžeme rozdělit na stavy tepenného a žilního krvácení, dále krvácení z dutin. Při krvácení je základním cílem snížit průtok krve ranou, podpoření srážení krve a tím menší ztrátu. Na ránu působíme tlakem a jejím zvednutím nad úroveň srdce.

· Jde-li o tepenné krvácení, voláme linku 155, působíme tlakem přímo na ránu nebo na přívodní tepnu, tzv. tlakový bod - místo, kde je tepna dobře dostupná a má pevný podklad, např. kost, stiskem nejbližšího bodu mezi ránou a srdcem. V závislosti na podmínkách použijeme kus čisté tkaniny popř. rukavice, abychom minimalizovali riziko infekce. Při tepenném krvácení stříká z rány jasně červená krev o frekvenci pulsu.

· Jde-li o žilní krvácení, voláme linku 155, zvedneme končetinu nad úroveň srdce, abychom snížili tlak a průtok krve ránou, přikládáme tlakový obvaz, popř. textilii a čekáme do příjezdu ZZS. Při žilním krvácení volně vytéká tmavě červená krev.

· Při krvácení z dutin (nos, ústa apod.) sledujeme do příjezdu odborné pomoci životní funkce, při krvácení z nosu mírný předklon, při krvácení z ucha položit postiženého na bok na postiženou stranu, při krvácení z dutiny ústní nechat skousnout tampon dle možností.

2.3 První pomoc při úrazu elektrickým proudem

Při úrazech elektrickým proudem může dojít ke vzniku popálenin v místě vstupu a výstupu el. proudu, k poruše vědomí, zástavě srdeční činnosti, dále různá poranění - zlomeniny, krvácení apod.

Základem je zamezit dalšímu působení el. proudu na organismus - vypnout jistič, pokud víme, kde se nachází, pomocí nevodivého předmětu (kus dřeva, plastová tyč) odtáhnout postiženého z dosahu el. proudu.

Pokud je osoba při vědomí, zavolat linku 155, sledovat základní životní funkce do příjezdu ZZS, ošetřit popáleniny - ochlazovat postižené místo + krytí.

Pokud je osoba v bezvědomí, zavolat linku 155 a neprodleně zahájit resuscitaci, masáž srdce, ošetření event. krvácení.

 

2.4 První pomoc při otravě plynem

Při otravách plynem patří k nejčastějším příznakům bolesti hlavy, zvracení, závratě, cihlově červená barva kůže (při otravách CO, CO2), poruchy vidění, zrychlený puls, zrychlený dech, bezvědomí.

Je třeba zamezit dalšímu působení plynu na organismus, místnost řádně odvětrat - otevřít popř. rozbít okno, zajistit přísun čerstvého vzduchu, sledovat životní funkce. Je-li postižený v bezvědomí, volat linku 155 a případně zajistit umělé dýchání.

2.5 První pomoc při poranění lebky, páteře, hrudníku, pohybového aparátu

· Poranění kloubů: tato poranění dělíme na pohmoždění, podvrknutí, vykloubení. Základem první pomoci je přiložení studeného obkladu, dle možností fixovat postižené místo obinadlem, klid postižené končetiny do příjezdu ZZS.

· Zlomeniny: rozlišujeme zlomeniny traumatické (způsobené zevní silou), patologické (způsobené při poškození tkáně již malým poraněním), únavové (způsobené dlouhodobým přetěžováním). Další dělení zlomenin je naotevřené a zavřené. Základem první pomoci u zlomenin je fixace kosti a to nad oběma klouby - -dlaha musí přesahovat kloub jak nad zlomeninou tak i pod ní. U otevřených zlomenin je základem přiložení pokud možno sterilního krytí. Další postup je v režii ZZS.

· Při podezření na možnost poranění páteře s postiženým nemanipulujeme, ihned voláme ZZS, sledujeme základní životní funkce. Je nutno zamezit rotaci páteře, při podezření poranění krční páteře je nutné obložit hlavu a ramena pevným materiálem (improvizace krčního límce), aby nedošlo k pohybu.

· Poranění hrudníku bývá spojeno s dechovými obtížemi, bolestí, dušností či kašlem, může být přítomno vykašlávání krve. Při podezření na poranění hrudníku je základem první pomoci poloha těla v polosedě s oporou horní poloviny těla, snížení hybnosti poraněné strany obinadlem, event. horní končetinou a fixace šátkem.

· Úrazy lebky jsou nejčastěji způsobeny tupým nárazem hlavy, při úderu předmětem, nárazem při dopravní nehodě atd. Je-li postižený při vědomí, je nutné jej uložit do polohy na zádech se zvýšenou polohou horní poloviny těla a volat ZZS.

Je-li postižený v bezvědomí, zahajujeme resuscitaci do příjezdu ZZS.

2.6 První pomoc při tepelném poranění

1. Přehřátí organismu - dělíme na

a. úžeh (celkové poškození organismu vznikající působením slunečních paprsků na hlavu) a

b. úpal (celkové poškození organismu vznikající působením okolních vlivů prostředí - horko, dusno, vlhkost vzduchu).

K příznakům patří červené zbarvení kůže, horečka, zmatenost, únava, malátnost, zrychlené dýchání a puls, pocení, rozmazané vidění, zvracení.

 

První pomoc u těchto stavů zahrnuje zabránění dalšího působení vysoké teploty na organismus - zábaly, vlažná sprcha (ne studená, mohlo by se způsobit podchlazení organismu!!), zajištění proudění čerstvého vzduchu, doplnění tekutin, nejlépe voda, nebo minerální voda obohacená o sůl. (cca 1 pol. lžíce na 1l vody).

 

2. Popáleniny - způsobují postiženému intenzivní bolest a dle rozsahu mohou způsobit šokový stav. Poškození závisí na hloubce popáleného místa. Existuje několik stupňů popálenin, to však není náplní tohoto textu.

 

První pomoc u popálenin spočívá v první řadě k zamezení dalšího působení tepla na organismus - uhasit oheň, vypnout páru apod. Dále ihned zavolat linku 155, svléknout uhašený či mokrý oděv (pokud je přiškvařený, tak nesvlékat!). Dále odstraňujeme veškeré vodiče tepla - prsteny, řetízky náramky a to kvůli vznikajícím otokům, postižené místo chladit studenou vodou, dokud nedojde k úlevě, je možno postižené místo překrýt, vyčkat příjezdu ZZS.

 

3. Podchlazení - nastává celkovým tepelným poškozením nízkou teplotou.

K příznakům patří pokles srdeční a dechové frekvence, nízká teplota těla, bledost kůže, pomalé reakce organismu, event. bezvědomí.

 

První pomoc zahrnuje zamezení další ztráty tepla, vyměnit chladné oblečení, event. přidat další vrstvu, zdroje glukosy - čokoláda, teplý nápoj, postupné ohřívání koupelí o teplotě cca 25st C (velmi pozvolné), přikrýt alufólií. Při bezvědomí provést resuscitaci, volat linku 155.

 

4. Omrzliny - způsobují postiženému intenzivní bolest a dle rozsahu mohou způsobit šokový stav. Poškození závisí na hloubce postiženého místa. Existuje několik stupňů omrzlin, to však není náplní tohoto textu.

 

První pomoc spočívá v postupném zahřívání organismu, snaha o prokrvení postižené části třením, ohřívání vlažnou vodou, dle možností sterilní krytí, volat linku 155.

2.7 První pomoc při tonutí

Tonutí je život ohrožující stav, při kterém se voda dostává do plic, tam způsobuje nedostatečné okysličení tkání, dostává se dále do krevního oběhu a způsobuje rozpadnutí červených krvinek, porušení plicních sklípků, to má za následek otok plic. Při působení slané vody vzniká otok ihned v důsledku toho, že slaná voda na sebe váže vodu z okolí plicní tkáně.

K příznakům patří zduřelé modrošedé rty a ušní boltce, bezvědomí, zástava dechu.

K první pomoci patří především okamžité vytáhnutí postiženého z vody. Neprodleně volat linku 155, posléze zahájit resuscitaci do příjezdu ZZS.

2.8 První pomoc při akutních stavech u diabetiků

Lidé trpící diabetem (cukrovkou) se mohou dostat do život ohrožujících stavů. Tyto stavy jsou jednak:

· Hypoglykémie - dojde k výraznému snížení cukru v krvi. Tento stav vzniká nejčastěji dietní chybou - diabetik se nedostatečně nají po aplikaci předepsané dávky insulinu.

Další příčinou může být nadměrná fyzická zátěž. Dochází velmi rychle k pocitu hladu, slabosti, pocení, zrychlené srdeční frekvenci, objevuje se třes, bledost, může dojít až k bezvědomí.

 

K první pomoci patří co nejrychleji dodat do organismu cukr. Je-li pacient při vědomí, podáváme čokoládu, sladké nápoje, kostka cukru.

Je-li postižený v bezvědomí, ihned voláme linku 155, sledujeme životní funkce.

Někteří diabetici mají u sebe lék první pomoci (Glukagen), je možno jej aplikovat injekčně do svalu.

· Hyperglykémie - při kterém dojde k výraznému vzestupu hladiny cukru v krvi. Tento stav může vzniknout jednak při nadměrném přísunu cukru, nebo když si diabetik zapomene aplikovat stanovenou dávku insulinu. Tento stav se vyvíjí zpravidla pomaleji než hypoglykémie, nicméně může být taktéž život ohrožující.

K příznakům patří hluboké dýchání, v dechu může být cítit aceton, žízeň, slabost, poruchy vědomí. Bezvědomí zde nastupuje pomaleji. K první pomoci patří zajistit postiženému stanovenou dávku insulinu.

Obecně platí, že u diabetika s hypoglykémií  může ke zlepšení stavu pomoci i malá dávka cukru. Při stavu hyperglykémie malá dávka cukru výrazně neuškodí. Proto u nemocných, kde nemáme možnost změřit hladinu cukru v krvi, se nemusíme bát nesprávného rozlišení stavu.

2.9 První pomoc při bodnutí hmyzem, uštknutí hadem, pokousání psem

· Bodnutí hmyzem - obvykle způsobí pouze místní kožní příznaky - zarudnutí, svědění, otok. U osob alergických však může způsobit závažné komplikace.

K příznakům mimo výše uvedené patří dále horečka, zvracení, dušnost, nevolnost, pokles krevního tlaku, zrychlená srdeční frekvence, popř. rozvoj šoku.

 

První pomoc zahrnuje odstranění žihadla z místa vpichu, zůstalo-li v kůži. Dojde-li mimo místní příznaky k rozvoji dále uvedených, neprodleně voláme linku 155! Dále chladit postižené místo, v případě bodnutí do dutiny ústní podat zmrzlinu nebo kostku ledu. Alergici bývají často vybaveni perem s léčivem (Adrenalin), pokud ano, aplikujeme jej do svalu. Jsou-li k dispozici protialergické léky (tzv. antihistaminika - Dithiaden, Zyrtec, Zodac aj.), podáme tabletu pod jazyk. Sledujeme základní životní funkce do příjezdu ZZS.

 

· Uštknutí hadem - v našich podmínkách nepředstavuje velké nebezpečí. Jediným zástupcem jedovatého hada je zmije. Při uštknutí dochází k poranění kůže zuby jedovatého hada, ne vždy dojde ke vniknutí jedu (pak nemluvíme o uštknutí, ale kousnutí). Při vniknutí jedu dochází ke vzniku puchýřů, bolesti, otoku, působením jedu dochází ke změně citlivosti v postižené oblasti, může dojít ke vzniku křečí.

Cílem první pomoci je zpomalit vstřebávání jedu do organismu. Kontaktujeme linku 155, ránu necháme volně krvácet (dochází tím k čištění a zpomalení vstřebávání jedu), postiženého necháme v co největším klidu, odstraníme všechny stahující předměty (šperky, oblečení atd.). Postižené místo se snažíme dostat pod úroveň srdce. Zásadně nepoužíváme škrtidla (může dojít k postižení tkáně z nedokrvení), nikdy se nesnažíme ránu odsávat ani vyřezávat.

 

· Pokousání psem - dojde-li k pokousání psem, postupujeme v rámci první pomoci dle rozsahu poranění. Jde-li o povrchové poranění, vyčistíme ránu vodou, popř. desinfekčními prostředky, poté vyhledáme odbornou pomoc a to i při lehkém poranění!! Je-li poranění vážnější, voláme linku 155, snažíme se zastavit případné krvácení.

Vždy je nutné získat co nejvíce informací o útočícím psovi. Je nutné zjistit adresu majitele, získat očkovací průkaz psa s potvrzením, kdy byl pes očkován proti vzteklině. Majitel je povinen nechat psa vyšetřit u veterinárního lékaře bezprostředně po útoku a dále s odstupem 5 dnů (zákon č. 166/1999 Sb.). Není-li možno majitele psa dohledat, popř. dotyčný odmítá zvíře nechat vyšetřit, je nutné obrátit se na policii.

 

Inkubační doba vztekliny je cca 2-8 týdnů. Pokud se nepodaří majitele psa dohledat, je nutné poraněnou osobu nechat očkovat!

3 Literatura

Webové stránky:

http://vitae.ic.cz

http://www.iamigo.cz

http://www.ezsp6.estranky.cz

http://www.vitalia.cz

http://www.ppomoc.cz

 
Copyright © 2017 RPIC-EKONOMSERVIS Přerov s.r.o.. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.